Kostel sv. Mořice v Olomouci

První zpráva o existenci kostela sv. Mořice pochází z roku 1257, jeho zakladatelem byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Kostel postihla řada požárů, a proto bylo přistoupeno ve 14. století ke stavbě nového chrámu. Ze starší fáze výstavby se zachovala jižní hranolovitá věž, doplněna roku 1517 cihlovou nástavbou s cimbuřím. Ve stejné době byly v západní části kostela vytvořeny nové kroužené klenby a vybudováno unikátní dvojité šnekové schodiště. K chrámu je přistavěno několik záhrobních kaplí (rodiny Edelmannovy ze 16. století a rodiny Petrášů z 18. století).

Dnešní kostel je považován za jeden z nejvýznamnější dokladů pozdně gotické architektury na Moravě a také za jeden z největších moravských chrámových prostorů. Uvádí se, že k zaplnění vnitřního prostoru je zapotřebí 4000 lidí. Kostel se pyšní neobyčejnými varhany, barokním nástrojem, který vytvořil vratislavský mistr Michael Engler v letech 1740-1745. Skříň varhan je dílem olomouckého barokního sochaře Filipa Sattlera. Rozšířené varhany jsou označovány za největší v České republice a patří k největším varhanám v Evropě. Před rozšířením měly 59 rejstříků, 3 klaviatury a 2311 píšťal, dnes mají 135 rejstříků, 5 manuálů a 10 400 píšťal. V interiéru kostela najdete také sousoší Kristus na Olivetské hoře, pocházející z 15. století, které se udává jako nejcennější památka gotického sochařství v Olomouci. V roce 1995 byl kostel prohlášen Národní kulturní památkou.

Svatomořická věž a její rekonstrukce

Kostelní Svatomořická věž je vysoká 46 metrů a je zpřístupněna turistům, prohlídka je individuální a pouze za pěkného počasí. V září 2018 bude věž zavřená z důvodu rekonstrukce.

Kromě vyhlídky budou od dělníci pracovat uvnitř věže, která je poničená ještě od 2. světové války. V roce 1942 vojáci německého wehrmachtu nahoře zrekvírovali zvon a roztavili ho kvůli kovu pro válečný průmysl. Zabavovaný zvon spadl a svou vahou prorazil všechna patra věže. Pod dohledem wehrmachtu pak putoval na Hřbitov zvonů u Hamburku.