První zpráva o existenci
kostela sv. Mořice pochází z roku 1257, jeho zakladatelem byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Kostel postihla řada požárů, a proto bylo přistoupeno ve 14. století ke stavbě nového chrámu. Ze starší fáze výstavby se zachovala jižní
hranolovitá věž, doplněna roku 1517 cihlovou nástavbou s cimbuřím. Ve stejné době byly v západní části kostela vytvořeny nové kroužené klenby a vybudováno unikátní dvojité
šnekové schodiště. K chrámu je přistavěno několik záhrobních kaplí (rodiny Edelmannovy ze 16. století a rodiny Petrášů z 18. století).
Dnešní kostel je považován za jeden z nejvýznamnější dokladů pozdně gotické architektury na Moravě a také za
jeden z největších moravských chrámových prostorů. Uvádí se, že k zaplnění vnitřního prostoru je zapotřebí 4000 lidí. Kostel se pyšní neobyčejnými varhany, barokním nástrojem, který vytvořil vratislavský mistr Michael Engler v letech 1740-1745. Skříň varhan je dílem olomouckého barokního sochaře Filipa Sattlera.
Rozšířené varhany jsou označovány za největší v České republice a patří k
největším varhanám v Evropě. Před rozšířením měly 59 rejstříků, 3 klaviatury a 2311 píšťal, dnes mají 135 rejstříků, 5 manuálů a 10 400 píšťal. V interiéru kostela najdete také sousoší Kristus na Olivetské hoře, pocházející z 15. století, které se udává jako
nejcennější památka gotického sochařství v Olomouci. V roce 1995 byl kostel prohlášen Národní kulturní památkou.
Svatomořická věž a její rekonstrukce
Kostelní Svatomořická
věž je vysoká 46 metrů a je zpřístupněna turistům, prohlídka je individuální a pouze za pěkného počasí. V září
2018 bude věž zavřená z důvodu rekonstrukce.
Kromě vyhlídky budou od dělníci pracovat
uvnitř věže, která je poničená ještě od 2. světové války. V roce 1942 vojáci německého wehrmachtu nahoře zrekvírovali zvon a roztavili ho kvůli kovu pro válečný průmysl. Zabavovaný
zvon spadl a svou vahou prorazil všechna patra věže. Pod dohledem wehrmachtu pak putoval na Hřbitov zvonů u Hamburku.