V roce 1350 byl
farní kostel sv. Mikuláše s filiálním kostelem v Širokém Dole přidělen k
litomyšlskému biskupství. Původní katolický kostel se během husitských bouří stal
kališnickým a
přijímalo se zde pod obojí. Později se místní osadníci přiznávali k
českobratrské víře.
Teprve až po
bitvě na Bílé hoře se tento svatostánek stal opět
katolickým. V tuto dobu zde však nebyl žádný farář a kněží sem dojížděli z Čisté (něm. Lauterbach) a zejména Dolního Újezda, kam byly zdejší vesnice přifařeny. Až v roce
1664 byl k tomuto kostelu ustanoven stálý kněz jménem
Vavřinec Ignác Jiřička, který přišel „na den sv. Václava v rouše kněžském, s holí, kloboukem a breviářem“. Od tohoto roku bylo také započato se samostatným vedením matričních zápisů o křtech, sňatcích a úmrtích.
Presbytář neboli kněžiště, pochází z rané doby
gotické, je obdélné, zvenčí dvěma opěráky opřené a zaklenuté dvěma
křížovými klenbami. Sakristie je v základech též gotická ale s novější klenbou. Kostelní
věž byla stavěna od roku 1768 a zvony byly do ní přeneseny ze staré zvonice v listopadu 1771. Tato věž byla údajně později snížena o jedno patro a zakryta cibulovitou střechou.
Osudy sebranických zvonů
V roce
1917 byl pro potřeby válečného průmyslu
zrekvírován zvon z roku 1638 a do věže se již nikdy nevrátil. Také druhá světová válka si vynutila rekvírování zvonů, k čemuž došlo v roce
1942. V hutích byly tehdy
roztaveny dva
nové zvony z roku 1938. Do věže se ale naštěstí
vrátil zvon z roku 1540. Kromě tohoto zvonu se v kostelní věži v současné době nachází ještě
zvon z roku 1404 (tzv. „poledník“) a zvon z roku
1989, který ulila rodina
Dytrychova v Brodku u Přerova. V sanktusové věžičce, umístěné nad kněžištěm, je zavěšen další stařičký zvon, z jehož nápisu vyplývá, že byl ulit pro kostel v Třemošné.