Vrch
Krudum s kostelem sv. Mikuláše se nachází v Karlovarském kraji mezi městy
Sokolov a Horní Slavkov, při severní hranici chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Bájná hora Krudum získala své pojmenování snad po Keltech, kteří se v tomto kraji usadili. O Krudumu se říkalo, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se kdysi
rýžovalo zlato). Ze zápisů je také známo, že se zde
dobýval ametyst.
Kostel sv. Mikuláše stál, podle legend na úpatí hory Krudum, na křižovatce cest mezi Hruškovou, Třídomím a Nadlesím, dnes zaniklými vesnicemi. Býval to velký a krásný kostel, který sloužil všem, kteří procházeli krajem po obchodní cestě. Také horníci z okolních vesniček do něj často chodili a tak si vysloužil pověst jako kostel horníků. Jak zájem o těžbu surovin v okolí klesal, kostel pomalu pustnul, až zmizel docela.
Zůstal však v myslích lidí v podobě pověstí a legend o bývalých vesnicích, celnici a tvrzi, které zmizely do hlubin země. Všechna místa, včetně kostela, prý skrývají nepředstavitelné bohatství. Další pověst vypráví o duších horníků, kteří se pravidelně na mši ve sv. Mikuláši scházejí. Legendy o bohatství nedaly spát mnohým hledačům pokladů, kteří jeho okolí překopali skrz naskrz.
Půdorys kostela a způsob stavby se podobá kostelu sv. Linharta, asi 20 km vzdálenému. Archeologové se domnívají, že se na jeho stavbě podíleli stejní stavebníci i stejný materiál. O sv. Mikuláši se poprvé zmiňuje král Václav I. roku 1253, kdy jej daroval do užívání řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Překvapivě velký kostel v těchto končinách napovídá že ještě ve 13. století v souvislosti s těžbou zde panoval čilý ruch. Ani zprávy o celnici nejsou mimo realitu. Pravděpodobně zde probíhala hranice Chebského území, nežli toto připadlo Království českému. Jestli na vrcholu Krudumu stávala nějaká stavba nelze doložit.