Jednolodní orientovaný kostel s polygonálně zakončeným kněžištěm a zvonicí v západním průčelí je situovaný v blízkosti náměstí. Dnešní stavba je dílem barokních a pozdějších přestaveb původního středověkého kostela.
Kostel sv. Kateřiny se nachází v blízkém sousedství
kelčského zámku a dnes se jedná o kostel filiální. Prokazatelně existoval již roku
1429 (uvádí se, že kostel založil biskup Petr)
a dle kroniky farnosti se dochovala stále
nepotvrzená zmínka o existenci ženského kláštera kolem tohoto chrámu. Po staletí kostel procházel neustálým bojem o svou existenci vinou požárů i lidské ruky.
Od roku 1713 sloužily se v něm 2x týdně mše svaté. Po rozkolu mezi měšťany a farářem mše ustaly,
kostel pustl a roku 1786 byl odsvěcen. Podobně jako kostel sv. Petra a Pavla jej obklopoval hřbitov, zrušený na konci 18. století. Poté kostel sloužil jako místní
sýpka, jeho
sakrální funkci město obnovilo roku 1794. Roku 1852, po generální opravě byl zapálen bleskem a úplně vyhořel. Až do roku 1874 byl ponechán svému osudu a teprve
ze sbírek a peněz měšťanů byl opraven. Od roku 1904 sloužily se v něm mše pro školní mládež. V roce 1926 spadl strop nad chórem. Strop, střecha a věž se podařilo v roce 1934 opravit. Poslední vnější oprava byla provedena v roce 1970. Kostel je majetkem obce.
V letech
1997-98 zde proběhl
archeologický a stavebně historický výzkum, který nejstarší historii kostela posunul o celé století nazpět. Poté se uskutečnila náročná rekonstrukce budovy, dnes kostel nadále slouží k bohoslužbám.
Mýty a pověsti o kelčském kostelu sv. Kateřiny
Podle pověsti byl založen
majitelem u tvrze na Hešičkách na paměť
smrti jeho jediné dcery Kateřiny, kterou v návalu zuřivosti na místě, kde stojí dnešní kostel, zabil. Jeho dcera právě prchala i se svým milencem z otcovského domu, protože otec jejich lásce nepřál.
Otci se však Kateřinu podařilo dohonit a oba srazil z koně.
Vypráví se, že ze
zámku do Kateřinky vede
tajná podzemní chodba až na Strážné, kde se dělí do Lišek a do Hrabí.