Kostel sv. Kateřiny se nachází v blízkém sousedství kelčského zámku a dnes se jedná o kostel filiální. Prokazatelně existoval již roku 1429 (uvádí se, že kostel založil biskup Petr) a dle kroniky farnosti se dochovala stále nepotvrzená zmínka o existenci ženského kláštera kolem tohoto chrámu. Po staletí kostel procházel neustálým bojem o svou existenci vinou požárů i lidské ruky.

Od roku 1713 sloužily se v něm 2x týdně mše svaté. Po rozkolu mezi měšťany a farářem mše ustaly, kostel pustl a roku 1786 byl odsvěcen. Podobně jako kostel sv. Petra a Pavla jej obklopoval hřbitov, zrušený na konci 18. století. Poté kostel sloužil jako místní sýpka, jeho sakrální funkci město obnovilo roku 1794. Roku 1852, po generální opravě byl zapálen bleskem a úplně vyhořel. Až do roku 1874 byl ponechán svému osudu a teprve ze sbírek a peněz měšťanů byl opraven. Od roku 1904 sloužily se v něm mše pro školní mládež. V roce 1926 spadl strop nad chórem. Strop, střecha a věž se podařilo v roce 1934 opravit. Poslední vnější oprava byla provedena v roce 1970. Kostel je majetkem obce.

V letech 1997-98 zde proběhl archeologický a stavebně historický výzkum, který nejstarší historii kostela posunul o celé století nazpět. Poté se uskutečnila náročná rekonstrukce budovy, dnes kostel nadále slouží k bohoslužbám.

Mýty a pověsti o kelčském kostelu sv. Kateřiny

Podle pověsti byl založen majitelem u tvrze na Hešičkách na paměť smrti jeho jediné dcery Kateřiny, kterou v návalu zuřivosti na místě, kde stojí dnešní kostel, zabil. Jeho dcera právě prchala i se svým milencem z otcovského domu, protože otec jejich lásce nepřál. Otci se však Kateřinu podařilo dohonit a oba srazil z koně.

Vypráví se, že ze zámku do Kateřinky vede tajná podzemní chodba až na Strážné, kde se dělí do Lišek a do Hrabí.