Kostel, který je lidově znám také jako kostel u sv. Tadeáše, byl vystavěn na konci 17. století jako součást kapucínského kláštera. Kapucíni – známí svou skromností – vtiskli stavbě strohou a prostou podobu, která však neztrácí na monumentalitě. Kostel byl zasvěcen sv. Josefovi, patronu dělníků a ochránci rodin, a stal se centrem řádového života.
Exteriér kostela působí nenápadně, až stroze. Ale za prostou fasádou se skrývá interiér, který dokáže překvapit. Vysoká loď, barokní oltáře a zdobné kazatelny vytvářejí silný dojem, umocněný hrou světla a stínu. Působivé umění se zde snoubí s kapucínskou skromností, takže interiér nepůsobí přeplácaně, ale vyváženě a harmonicky.
Před vstupem do kostela se nachází malé, nenápadné nádvoří, které jako by člověka na okamžik oddělilo od hluku křižovatky. Je to takové přechodové místo – z ruchu moderního města do ticha barokního svatostánku. Věřící zde zapalují svíčky za duše zemřelých, jako poděkování anebo za svou víru, modlitbu a očekávání.
Dobře ukrytý duchovní ostrov v centru Prahy
Dnes je kostel stále využíván pro bohoslužby, ale zároveň přitahuje i návštěvníky, kteří hledají klidné místo k rozjímání. Dodnes je klášterním kostelem stále funkčního kláštera řádu kapucínů. Díky své poloze působí jako malý duchovní ostrov na jednom z nejfrekventovanějších náměstí v Praze. Kontrast mezi skromným exteriérem a bohatým interiérem často překvapí i zkušené návštěvníky Prahy.
Na dvorku jsou pod klenutými stříškami barokní pískovcové sochy sv. Judy Tadeáše a dvou andělů. Zasvěcení sv. Josefovi je v Praze poměrně vzácné – jde o jedno z mála míst, kde je tento světec hlavním patronem. Ve výklencích na náměstí potom sv. František Serafinský a sv. Jan Nepomucký. Pruské obléhání Prahy v roce 1757 připomínají dvě zazděné dělové koule v klenbě kostela.