Jeden z historicky nejvýznamnějších pražských kostelů stojí při ulici Malé Štupartské a Jakubské. Je zasvěcen apoštolovi sv. Jakubu Většímu, bratrovi evangelisty Jana. S přilehlým klášterem minoritů a školní budovou tvoří jedinečný urbanistický celek.
Prohlídky interiéru kostela sv. Jakuba v Praze s díly Reinera i Brandla
Nevšedním kulturním zážitkem je rovněž prohlídka impozantního
interiéru kostela s výtvarnými díly předních barokních mistrů. Svatostánek je též proslulý
historickými varhany (z roku 1705) a vynikající akustikou. Nejstarší sochařskou prací v kostele je pozdně gotická polychromovaná socha Piety (z doby kolem roku 1500) na hlavním oltáři, která byla zachráněna při požáru chrámu roku 1689. Obraz patrona chrámu na hlavním oltáři Umučení sv. Jakuba namaloval
Václav Vavřinec Reiner. Umělecky nejcennější je překrásný vrcholně barokní
náhrobek nejvyššího českého kancléře
Jana Václava Vratislava z Mitrovic podle návrhu vídeňského architekta
J. B. Fischera z Ehrlachu. Náhrobek je u levé boční lodi, zdobený
sochami Ferdinanda Maxmiliána
Brokoffa.
Kostel sv. Jakuba má
třetí největší soubor obrazů Petra Brandla (po
kostele Panny Marie Vítězné a
kostele sv. Markéty v Břevnově). Jsou to čtyři obrazy na těchto oltářích: oltář Všech svatých, sv. Václava, Nanebevstoupení Panny Marie a oltář sv. Josefa.
Věže kostela sv. Jakuba Většího v Praze
Dnes má kostel sv. Jakuba Většího
tři věže – nejvyšší hodinovou (60,5m), kterou kryje cibulovitá báň; 50m věž v západním průčelí jižní lodi s lucernou a třetí věž na severní straně průčelí. Ta byla těžce poškozena 21. června 1689 při požáru, který založili současně na několika místech
Starého Města pražského paliči ve francouzských službách.
Legendy a pověsti – useknutá ruka a živý mrtvý u sv. Jakuba v Praze
Ke kostelu sv. Jakuba se váží různé pověsti: soška Panny Marie na hlavním oltáři bývala považována za zázračnou. Proto byla uctívána a ověšována dary. Jeden zloděj se nechal zamknout v kostele, aby dary mohl ukrást. Když chtěl vzít šňůru s dukáty, ruka sochy ho pevně uchopila a držela až do rána, kdy byl nalezen na místě činu. Představený kláštera se ptal sochy, zda mu má být ruka useknuta. Na tuto otázku socha ihned ruku uvolnila a skutečně mu pak byla useknuta a dodnes zčernalá visí na řetízku v kostele.
Další pověst se váže k Vratislavu Václavu z Mitrovic, kterému se zdálo, že ve snu zemřel a opět obživnul. Proto si vymínil, aby mu po smrti bylo srdce probodnuto jehlou. To ale jeho lazebník nedokázal udělat. Když hraběte pochovávali, byl však jen zdánlivě mrtev a v hrobce skutečně obživnul. Marně víkem rakve tloukl do náhrobního kamene. Když se to dozvěděli mniši a náhrobní kámen odstranili, našli vedle rakve ležet mrtvé tělo hraběte s tváří, v níž se zračila prožitá hrůza.