Kostel byl vybudován v druhé polovině 17. století a přestavěn kolem roku 1800. Podle vyprávění zde mají být zasypané podzemní krypty s poklady a pod svatostánkem je údajně ukryta i zlatá kvočna se dvanácti kuřaty.

Nejtajemnějším místem je však léčivý pramen zvaný Poklad, který vytéká zpod oltáře kostela a jemuž jsou přičítány velmi pozitivní účinky na lidskou psychiku. Zázračná voda z Pokladu je prý schopna léčit trudomyslnost, deprese a přinášet pocity duševní pohody a klidu. Někteří badatelé přičítají zázračné účinky vody blízkému nedostavěnému chrámu v Panenském Týnci.

Roku 1680 (za vlády Leopolda I.) po velkém moru stával u blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na ve třicetileté válce zaniklou vesnici Pacov. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna, jehož synek spolkl kostičku, která uvízla v krku, a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocných chorobou hrdelní, byly doplněny hrabětem a byl vystavěn kostelík.

O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách. Dnes je místo památkově chráněno. Studánka i kostel stojí na uzavřeném (soukromém a oploceném) pozemku a nejsou tedy veřejně přístupné.