Kostel Panny Marie Vítězné je zčásti renesanční, zčásti raně barokní stavbou, kterou nechali postavit v letech 1611–1613 německy mluvící luteráni. Má podobu sálové baziliky římského typu. Dne 21. července 1613 byl kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici. Jméno architekta není doloženo, je však pravděpodobné, že jím byl dvorní stavitel císaře Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi, rodem Ital.

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620, která znamenala vítězství císařské a katolické strany v českých zemích, předal císař Ferdinand II. kostel řádu bosých karmelitánů. Dne 8. září 1624 byl chrám zasvěcen Panně Marii Vítězné jako dík za vítězství na Bílé Hoře.

Bosí karmelitáni vybavili kostel oltáři od nejlepších umělců 17. a 18. století. Oltář sv. Josefa – Obraz na oltáři, představující sv. Josefa umírajícího v přítomnosti Panny Marie a Krista, namaloval roku 1720 Petr Brandl. Vzhled interiéru byl v 18. století podřízen jednotnému promyšlenému konceptu, který pochází pravděpodobně od architekta Ferdinanda Schora. Od roku 1641 byla v kostele natrvalo umístěna soška Pražského Jezulátka.

Jezulátko, šatičky a muzeum

Jezulátko používá 2 korunky a asi 46 šatiček. Zvyk oblékat Jezulátko je prastarý. Velmi stará je i funkce jeho šatnářek, která se svěřuje od roku 1747 anglickým pannám. Šatičky se střídají 10 x do roka podle období. Např. O Velikonocích má bílé, O Bílé neděli červené, v adventu fialové apod. Nejvýznamnější jsou šatičky, které vlastnoručně vyšívala sama Marie Terezie (zelené se zlatou výšivkou), v rozsáhlé sbírce více než 300 šatiček jsou také např. čínské a vietnamské oblečky nebo šatičky věnované v roce 1996 španělským rodem Manriquez de Lara, ušité ze starodávného kněžského oblečení. Z oblečení a dalších náboženských předmětů bylo vybudováno malé muzeum.

Katakomby pod kostelem Panny Marie Vítězné

Mniši v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně pochovávali těla do rozsáhlých katakomb pod kostelem. Celkem zde bylo uloženo přes tři sta rakví. Spočinuli tu řeholní sestry, šlechtici i rytíři. Katakomby pod chrámem nechal vybudovat v roce 1630 Řád bosých karmelitánů. Vznikla krypta o délce 67 metrů, která se rozkládá pod celým kostelem.

Vstup do nejstarší části katakomb se nachází za oltářem v severní nedostavěné věži za starodávnými dveřmi. Po zdolání asi dvou desítek schodů se návštěvníkovi naskytne pohled do větší kaple, ve které jsou od podlahy až po strop zazděny rakve zemřelých příslušníků řádu. Na okraji místnosti je oltář, kde se v minulosti konaly zádušní mše. Od něj vede dlouhá úzká chodba s klenutým stropem. Po ní lze dojít až ke schodům, kde byl původní vchod do krypty. Ten je dnes přikryt velkým kamenem a lze ho vidět v kostele pár metrů od vchodu. Do chodby ze stran ústí menší místnosti. Jsou to bývalé soukromé hrobky šlechty, které byly později začleněny do celého systému. Dohromady jich je patnáct, ale v žádné už dnes rakve nenajdete, přitom ještě v 90. letech jich zde bylo přes tři sta. Důmyslný systém průduchů zajišťoval dobrou cirkulaci suchého vzduchu a těla tak byla přirozeně mumifikována. Na přelomu století byla zahájena sanace katakomb, protože některé průduchy byly neopatrně zasypány a citlivé mikroklima se změnilo. Většina ostatků byla ve špatném stavu, a byla proto převezena do sbírek Muzea hlavního města Prahy.

Klášterní zahrada

Není klasickou rajskou zahradou přístupnou pouze těm, kdo žijí v klášteře, ale kam mohou přicházet i návštěvníci bohoslužeb. Vznikl tak prostor k neformálním nedělním setkáním po ranní mši.

Návštěvnické centrum u Pražského Jezulátka

Mezi lety 2023–2025 proběhla rozsáhlá obnova veřejného prostranství před kostelem podle návrhu architekta Josefa Pleskota. Rekonstruoval se havarijního stav terasy, vytvořil se bezbariérový přístup do kostela i sousední základní školy, a vybudovalo se návštěvnické centrum a veřejné WC (včetně bezbariérového WC pro návštěvníky se sníženou pohyblivostí) .

Součástí návštěvnického centra je prodejna suvenýrů, sošek Pražského Jezulátka a náboženských předmětů. Pro návštěvníky poskytuje potřebné zázemí, kde si mohou na chvíli sednout, dát si kafe z automatu, vodu, nakoupit si nebo jen tak pobýt. K dispozici je toaleta. Prostor návštěvnického centra poskytuje zázemí také na některé akce kostela, jako jsou přednášky, diskuze a besedy.