Nejstarší zmínka o existenci města
Nová Paka pochází z roku 1357. Nejcennější památkou je
paulánský klášter s
kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Barokní klášter byl založen roku 1655
Marií Evou z Tiefenbachů. Na stavbě se patrně podílel jezuita
J. Blažejovský podle plánů
Kryštof Dienzenhofera. Schodiště před kostelem pochází z roku 1737, bylo obnoveno v roce1906. Roku 1785 byl klášter zrušen. Kostel je nyní v majetku
církve, která za pomocí dotací provádí jeho
renovaci. Po opravě střechy a celého pláště došlo i na interiér.
Hlavní průčelí je
zdobeno vysokým štítovým nástavcem. Boční stěny jsou zdobeny
toskánskými pilastry. Všechny architektonické články v interiéru jsou polychromované. Na klenbách jsou fresky z legendy
sv. Františka z Pauly a
legendy P. Marie z doby okolo roku 1770 od Josefa Kramolína (patřil ke generaci
pozdně barokních umělců, volně
kombinoval prvky přežívajícího barokního umění), které po rekonstrukci oživil akademický
malíř Pavel Padevět společně s mladým týmem spolupracovníků.
Při čistění malby se objevily
rozsáhlé přemalby na fresce i dekorační výmalbě a pod nimi množství
starých sádrových tmelů, které často překrývaly
originální malbu. Rekonstrukce objevila
zazděná okna na západní straně presbytáře a pod novou malbou zbytky figurální
malby sv. Václava z 19. století. Po konzultaci s pracovníky památkové péče byla tato malba po zdokumentování
opět zakryta.
Z
Nové Paky se stalo významné
poutní místo a samotný chrám patří mezi
nejkrásnější barokní stavby. Při klášteře existovala sochařská a stavební dílna, ze které pochází řada soch ve městě a okolí. Díky klášteru vznikla v Nové Pace slavná
sochařská a řezbářská dílna rodu
Suchardů.
Chrám s průmětem
pěti elips klenby od neznámého architekta zaujme stejně jako
balustráda kruchty s kapelou amoretů a varhany z roku
1750. Objekt je přístupný při pravidelných bohoslužbách.