Záhy poté, co
bratři Lumièrové dali světu na sklonku 19. století převratný
vynález kinematografu, začaly i v Praze vznikat biografy. Jejich zlaté časy se psaly především ve 30. a 40. letech století dvacátého. Na území tehdejší Prahy, podstatně menším než dnes, jich souběžně fungovalo kolem 110.
Na adresu
Divadla pod Palmovkou, do divadelního sálu
tehdejšího Hotelu u Deutschů, jehož budova vyrostla na místě původního zájezdního hostince, zavítali už v letech 1904 a 1907 se svými kinematografy František Ponec i Viktor Ponrepo.
Stálý biograf s moderním sálem pro 570 diváků zde našel své útočiště až
od roku 1910. Brzy po první světové válce se kino přejmenovalo na Svépomoc-Invalidů a později Svépomoc.
Pod tímto názvem zaznamenalo
od poloviny 20. let největší rozmach (disponovalo dokonce i
letní verzí poblíž Rokytky pro bezmála 900 diváků) a fungovalo by možná dodnes, kdyby ho v roce 1950 nevystřídal soubor žižkovského divadla Akropolis, budoucí Divadlo S. K. Neumanna.
Po 115 letech od vzniku stálého kina se divadlo na podzim roku 2025 rozhodlo
oživit tuto tradici. Diváky zve na projekce, které je někdy zavedou na nostalgickou výpravu do časů němých rozpohybovaných obrázků, jindy zas odrazí současnou dramaturgii Divadla pod Palmovkou v dílech klasické i soudobé artové kinematografie. Nebo třeba budou příležitostně obdivovat herecké osobnosti divadla ve filmu.