Karlovarský symfonický orchestr již po desítky let zpříjemňuje pobyt nejen lázeňským hostům, ale i rodilým Karlovarákům. Orchestr pravidelně koncertuje v nádherných prostorách
Koncertní síně A. Dvořáka v Lázních III. V letní sezóně pak můžete navštívit koncerty KSO na
Mlýnské kolonádě,
Tržní kolonádě či
Sadové kolonádě, které jsou hlavními dominantami místního lázeňství.
Karlovarský symfonický orchestr hostuje nejen na koncertních pódiích v České republice (mj. na festivalu Pražského jara), ale také v zahraničí, především v Německu a v dalších evropských státech. Účinkuje nejen v symfonických programech, ale také při operních festivalech (Oviedo), v baletních večerech (Bregenz), mezinárodních soutěžích (Zaragoza), či kantátových koncertech (Antverpy, Bonn, Karlsruhe… atd.).
Repertoár Karlovarského symfonického orchestru
Repertoár Karlovarského symfonického orchestru zahrnuje
klasická díla 19. i 20. století, stejně tak jako hudbu
současných skladatelů. Jednou z dominantních stránek KSO je uvádění české hudby. Svou dramaturgii orchestr obohacuje o multižánrové projekty, v nichž propojuje hudbu
symfonickou s jazzem i rockem.
Významnou součástí letní sezóny je minifestival s názvem
Beethovenovy dny. Beethovenovy dny se konají v
Karlových Varech od roku 1992 jako připomínka skladatelova pobytu v lázeňském městě v roce 1812.
Z historie souboru
Karlovarský symfonický orchestr byl založen roku 1835 jako sezónní lázeňské těleso Josem Labitzkým. V roce 1875 syn Josefa Labického August proměnil sezóní těleso ve stálý symfonický orchestr. Karlovarský symfonický orchestr
jako první v Evropě uvedl právě pod vedením Austa Labitzkého
Novosvětskou symfonii od
Antonína Dvořáka.
Dalším významným dirigentem byl v letech 1911–1941 Robert Manzer. Ten vyzdvihl Karlovarský symfonický orchestr jak umělecky, tak především kontakty s předními osobnostmi evropské hudby. K obnovení činnosti orchestru v roce 1945 po 2. světové válce došlo pod taktovkou Josefa Bartla. Dalšími významnými osobnostmi byli, kteří se podíleli na profilování orchestru po válce byli Václav Neumann, Vladimír Matěj, Josef Hercl a Radomil Eliška.