Na pražském nábřeží Edvarda Beneše v bezprostředním sousedství dnešního Čechova mostu se na břehu Vltavy nachází zajímavá kruhová barokní kaple sv. Máří Magdaleny. Počátkem padesátých let hrozilo kapli zbourání, naštěstí však byla přesunuta o necelých jednatřicet metrů proti proudu toku Vltavy.
Oválná kaple sv. Máří Magdaleny pod
Letenskými sady v
Praze vyrostla v roce 1635 pod klášterní vinicí řádu Křižovníků s červeným srdcem. Kaple vystavěna na rozhraní renesance a baroka je
inspirována Vlašskou kaplí, která byla postavena při pražském
Klementinu. Kapličku při viničním lisu nechal řád zasvětit Nanebevzetí Panny Marie. Měla s ní být spojena i
nadace financovaná z příjmu z tehdejšího přívozu pod Letnou (nesmíme zapomínat, že v Praze byl tehdy jen
Karlův most). S během času jí však Pražané začali říkat kaple Maří Magdaleny.
Rádi se u ní prý zastavovali
voraři, později po josefínských reformách sloužila jako
sklad dřeva či
uhlí a dokonce i jako
holubník a ovčín pro majitele blízké
plovárny. Od roku 1908 o ni pečuje starokatolická církev; podívat se sem můžete třeba při
Noci kostelů a také o
Vánocích, kde tu bývají vystaveny pravé
arabské jesličky.
V polovině 20. století
kapli hrozila kvůli přestavbě nábřeží a budování tramvajové tratě
demolice; podle některých pamětníků ale spíš "hyzdila skvostný výhled na tehdejší Stalinův pomník na
Letné". Ať tak či onak, její
záchranu inicioval slavný statik a betonář
Stanislav Bechyně – a právě on prý vymyslel způsob, jak kapli
přestěhovat o 31 metrů proti proudu Vltavy.
Jednalo se tenkrát o
první přesunutí historické stavby na československém území. Stavba s nově vybudovaným základovým věncem, sevřená v ocelových obručích a zevnitř vyztužená dřevěnými trámy, putovala po kolejích do předpolí Čechova mostu, kam definitivně dosedla
4. února 1956. Posunování trvalo asi dva dny. Kapli to na novém místě docela sluší a přesun dodnes připomínají
vitráže z padesátých let. Jejich autorkou je Alena Novotná-Gutfreundová a zobrazují různé výjevy z historie stavby.