Hřbitovní kaple sv. Kříže v Hůrce u Prášil

Kapli dal zřídit Roku 1820 majitel hutí Jiří Kryštof Abele jako rodinnou hrobku sklářských rodů Abelů a Hafenbrändlů. Do padesátých let dvacátého století tu spočívalo třiadvacet rakví příslušníků obou rodů a dokonce tu odpočíval i otec známého spisovatele Šumavy – Karla Klostermanna - jehož manželka Charlotta Hauerová také patřila do rodu Abelů.

Po válce byli vysídleni němečtí obyvatelé a později zde vznikl vojenský prostor se střelnicí. Všechny budovy vsi Hůrka byly zlikvidovány a to včetně kostela. Jako zázrak se může zdát, že stejný osud nepotkal i kapli, v té době již však vydrancovanou a poničenou. Budova kaple se prý hodila jako dělostřelecká pozorovatelna. Kaple tedy přežila, a dočkala se i opravy.
 

Kaple sv. Kříže – Hůrka (příběh Tanec s mrtvými)

Zaniklá obec Hůrka na Šumavě se proslavila jako sklářská osada v pohraničí. Pohnutá historie obce
se začala psát roku 1732, kdy byla při sklářské huti Hafenbrändlů založena osada Hůrka (později Stará Hůrka). V roce 1766 byla nedaleko založena nová sklárna a místu se začalo říkat Nová Hůrka. Roku 1789 dal Ignáce Hafenbrädl v obci postavit kostel, zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému a v roce 1820 inicioval zbudování kaple Jiří Kryštof Abele. Hřbitovní kaple Sv. kříže sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrändlů a první pohřbenou byla roku 1832 Marie Zuzana Hafenbrändlová. Mezi pohřbenými byl i rodinný lékař Abelů, otec Karla Klostermanna, MUDr. Josef Klostermann. Pamětní desku tohoto lékaře, stejně jako vzpomínku na známé i neznámé oběti střežené hranice, najdeme na průčelí a zdi kaple.

Osud Hůrky se naplnil po 2. světové válce, kdy došlo k vysídlování německého obyvatelstva a následné demolici obce. V Hůrce byla ušetřena jen kaple, a to jen z praktického důvodu využití jako pozorovací věž. V této pohnuté době docházelo často na tomto posvátném místě k rabování a mrtví tak neměli ani po smrti žádný klid. Asi nejznámější příběh pochází z roku 1952, kdy skupina podnapilých vojáků

z nedaleké posádky násilím vnikla do krypty, vynosili rakve ven, opřeli je o zeď a rozstříleli je. Posléze mrtvé okradli o cennosti. Po tomto ohavném činu dokonce vojáci s mrtvolami začali tančit. Tento hrůzostrašný a bizarní výjev spatřil kolem procházející lesník a dále se ústně tradoval mezi místními. Ostatky zmasakrovaných těl následně zakopali na hůreckém hřbitově.  Nicméně pomsta mrtvých na sebe nenechala dlouho čekat. Podle některých pramenů všichni vojáci postupně zemřeli do několika měsíců na záhadnou infekci.