Hradčanské náměstí je majestátní předpolí Pražského hradu, kde se dějiny psaly v kameni, štuku i krvi. Vzniklo ve 14. století jako vstupní prostor do královského sídla, a jeho dlažba pamatuje korunovace, příjezdy diplomatů a státníků, ale i popravy odbojářů roku 1547. Obklopují jej velkorysé paláce jako Schwarzenberský, Salmovský, Toskánský či Arcibiskupský – náměstí je přímo přehlídkou renesanční, barokní i rokokové architektury. V jeho středu se tyčí Mariánský morový sloup z roku 1736 – poděkování za přežití morové rány. A když se otočíte směrem k Matyášově bráně, vstoupíte do světa, kde se mísí moc, víra a umění.

Sedm zastavení mezi dlažbou a dějinami na Hradčanech

Hradčanské náměstí není jen předbraní královského sídla, ale i tichá galerie drobných pokladů, které přehlédne ten, kdo spěchá. Vyrazte za neobyčejnými památkami této oblasti, každá z nich totiž určitě stojí za zastavení:

Matyášova brána – monumentální vstup do Pražského hradu z roku 1614, kde se moc setkává s estetikou. Brána vítá návštěvníky jako portál mezi světským a sakrálním světem.
Mariánský morový sloup – barokní poděkování místních občanů za přežití moru roku 1713. Sochy světců a Panna Marie na vrcholu připomínají, že i v časech temna se hledalo světlo.
Osmiramenná plynová lampa – litinový kandelábr z roku 1868, technická památka s figurální výzdobou. Jedna z posledních dochovaných plynových lamp v Praze – tichý svědek večerního šeru.
Pražský loket – kovový měřicí prvek zasazený do zdi, kdysi sloužil kupcům k ověření délky látky. Dnes je to nenápadná připomínka obchodních dějin města.
Socha sv. Václava: Rybář – secesní pískovcová socha na rampě Pražského hradu, jejíž praporec připomíná rybářský prut. Místní jí s humorem přezdívají „Rybář“, jako by svatý právě ulovil oblaka.
Hradčanská radnice – renesanční budova z roku 1561, kdysi sídlo samostatného města Hradčany. Dnes slouží jako výstavní prostor a připomíná dobu, kdy Hradčany nebyly jen součástí Prahy, ale městem s vlastní hrdostí.
Hradní rampa: vyhlídka na Prahu – terasa u Matyášovy brány nabízí jeden z nejúchvatnějších výhledů na Malou Stranu a panorama města. Místo, kde se historie rozprostírá jako mapa pod nohama.

Od galerie k diplomatům: Hradčanská palácová mozaika

Na Hradčanském náměstí se monumentální dějiny zrcadlí v kamenných fasádách paláců, které dnes hostí sbírky Národní galerie Praha: navštívit tak můžete Schwarzenberský palác se sgrafitovým kabátem, Salmovský palác s výhledy na Malou Stranu a Šternberský palác, kde se potkává gotika s barokem, tvoří trojici, která láká milovníky umění z celého světa.

Ale Hradčany skrývají i palácové poklady, na které se „vždycky zapomíná“ – a přitom by si zasloužily vlastní kapitolu. Tak například Toskánský palác, původně sídlo toskánského velkovévody, dnes slouží Ministerstvu zahraničí a jeho klasicistní elegance zůstává skryta za diplomatickým ruchem. Martinický palác (Hradčanské náměstí) je renesanční klenot s bohatou sgrafitovou výzdobou, kde se odehrávaly svatby, koncerty i defenestrace. Kapitulní dům, nenápadný soused, pamatuje ještě dobu, kdy Hradčany byly samostatným městem. Málokdo zná Losenovský palác skrytý za rohem, který zde stojí je jako tichý pozorovatel dějin... Těsně k branám Pražského hradu přiléhá barokní Arcibiskupský palác od J. B. Matheye, který je i dnes sídlem pražských arcibiskupů.

A jestliže všechny paláce na Hradčanském náměstí už znáte stačí sejít do nedaleké Loretánské ulice, a palácová výprava pokračuje. Martinický palác zde má své barokní dvojče, postavené pro císařského vyslance v Římě. Trauttmansdorffský palác, pojmenovaný po rakouském státníkovi, dnes slouží Ministerstvu zahraničí, ale jeho historie sahá až k Petru Parléřovi. A Hrzánský palác, s výhledem na Petřín, je dodnes sídlem vlády. Nachází se zde sídlo Úřadu vlády ČR, které slouží k reprezentačním a diplomatickým účelům. Právě tady se přijímají státní návštěvy, vedou se významná jednání a konference, a také tu obvykle sídlí nový předseda vlády, během jmenování nové vlády.