Kdo by neznal monumentální siluetu Trosek, jednu z dominant Českého ráje. A přesto – věděli jste, že pod Pannou a Babou existují dosud neprobádané tajemné chodby ukrývající ve svém nitru ještě záhadnější obsah?
Provoz hradu je individuální, bez průvodce. Je ale možné zajistit výklad o dějinách a samotném hradu. Trosky tvoří dvě věže se jmény Baba (47 m) a Panna (57 m). V roce 1999 bylo započato se stavbou rozhledny (vyhlídky) na věži zvané "Baba". Za příznivého počasí lze odsud spatřit např. města Prahu, Mladou Boleslav, Turnov i Rovensko pod Troskami, dále České středohoří, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, velkou část Českého ráje a mnoho dalších míst v okolí.
V okolních údolích se skrývají údajně nejkrásnější rybníky CHKO Český ráj. V okolí hradu se nachází několik památek, skalních měst, ale také přírodních rezervací. Jejich účelem je ochrana ohrožených nebo zvláště chráněných rostlin a živočichů a samozřejmě ochrana těchto míst a přírodních biotopů jako taková. Množství turistických cest a cyklostezek vás zavede přímo k turisticky atraktivním cílům.
Podle pověsti nechal stavitel hradu Čeněk z Vartenberka prosekat podzemní pukliny a jeskyně, aby chodba v případě obležení sloužila k tajnému zásobování či úniku. Přístup do podzemní chodby a sklepů uzavíraly náhodným zvědavcům těžké, železem pobité dveře. Tajemné podzemí Trosek přitahovalo pozornost amatérských badatelů a dobrodruhů od 18. století. Asi 500 metrů východně od hradu v příkré skalnaté a zalesněné stráni se nachází vchod do jeskyně.
Zázemí pro psy a informační systém
Návštěvníci s pejsky najdou před bránou hradu možnost využití psího koutku, který byl rozšířen i o dva uzamykatelné kotce. Na hradě Trosky také naleznete informační systém, který obsahuje i stručnou historii hradu a pověsti k němu se vážící.
Rekonstrukce 2024
Trosky v roce 2024 prochází v letošním roce většími stavebními úpravami. Ke konci března bylo ukončeno zadláždění podlahy věže Baba. V pondělí 15. dubna bude zahájena druhá etapa – stavba nového vyhlídkového ochozu ve věži. Původní dřevěný ochoz již dosloužil a bude nahrazen ocelovou konstrukcí, která zaručí delší životnost. Během stavby ochozu bude návštěvníkům nepřístupná jak věž, tak druhé nádvoří, kde bude manipulační prostor pro stavbu. Z Baby tak bude přístupné schodiště do dvou třetin, odkud je krásný rozhled po okolí. Po dobu rekonstrukce bude sníženo vstupné.
Tajemné trosecké podzemí
Za vstupním otvorem se nachází prostora až 5 metrů široká, jejíž dno se sklání přibližně k severozápadu. Jeskyně se zužuje a posléze ústí ve skalní rozsedlinu, z níž odbočují tři chodby. Jedna pokračuje ve směru vstupní chodby k severozápadu, ale je zavalená. Druhá směřuje vpravo (k severovýchodu) a končí též závalem. Třetí chodba jde vlevo (k jihu) a po několika metrech se zvětšuje v prostor, který jeví známky lidské činnosti. V této jeskyni se nachází i tzv. "podpisová skála" s vyrytými podpisy těch, kteří toto místo navštívili. Na několika místech je možné spatřit varovné nápisy, psané dokonce i švabachem: „3 dni sme blaudily, Twa smrt gestli deš dál".
Roku 1859 se čtyři studenti ze Sobotky po několika dnech prokopali úzkou, asi 100 m dlouhou chodbou do velké jeskyně, která byla dle jejich slov prostorná jako Malé náměstí v Jičíně. Vzduch byl čistý a chladný, dno rovné, písčité a vlhké. Na něm leželo několik balvanů různé velikosti, které se patrně utrhly ze stropu. Některé velké balvany visely ještě u stropu, což činilo pobyt v jeskyni velmi nebezpečným. Vpravo od vchodu ústila šikmá, široká chodba, jež vedla do jakéhosi hlubokého sklepa.
Dalšímu postupu touto chodbou však studentům zabránil obrovský pískový balvan, na kterém bylo černou olejovou barvou napsáno: „Ani krok dále, sice tvoje smrt". Dle dochovaných místních zpráv se však někteří odvážlivci dostali až za onen vysoký balvan a dorazili k malému jezírku, z něhož vytékal slabý potůček. Podle svědectví, které se zachovalo ještě z let před 2. světovou válkou mezi místními obyvateli, chodba ústí k podzemnímu jezírku, které sloužilo jako zásobárna vody pro hrad. Skutečností je, že doposud nebyly na hradě nalezeny žádné stopy po studni. Možná právě nánosy písku brání přístupu k podzemnímu jezírku za nímž jsou nízké, železem pobité dveře vedoucí k nikdy neobjeveným cennostem. Loupeživý rytíři Šof a Švejkar někde museli ukrýt svůj lup. Také Ota z Bergova, který se roku 1415 podílel na vyloupení Opatovického kláštera, skryl ukradený poklad do podzemního labyrintu. Vstup do podzemí z hradu musí být dobře ukrytý, protože se jej dodnes nepodařilo objevit.