Hrad Lukov se nachází v jihozápadní části Hostýnských vrchů, asi 2 km nad obcí Lukov nedaleko Zlína. Svojí rozlohou se jedná o jeden z největších hradů na Moravě, dnes již rozsáhlou zříceninu gotického hradu se zachovalým pilířovým mostem a vstupní branou.
Hrad má rozsáhlou historii a je opředen o řadu pověstí, z nichž ta nejznámější je o zakopaném pokladu templářů, jenž je ukryt v podzemních chodbách. Lukovský hrad je zasazen do jedinečné přírody a svým kouzlem evokuje pocity dob dávno minulých. Kolem hradu jsou k vidění skalní stěny zvané Králky, památný Valdštejnův dub či rybník Bezedník ukrytý v lesích pod hradem. V průběhu roku se na hradě koná několik akcí, čímž se hrad opět probouzí k novému životu.
Počátky hradu Lukova sahají do první třetiny 13. století. Z této doby pochází fragmenty kamenných prvků, které dokládají působení kameníků významné velehradské stavební huti. Na počátku 14. století byl v držení mocného rodu Šternberků. V době česko – uherských válek byl hrad dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. V této době pravděpodobně vzniká tzv. dolní hrad s věží Svatojánskou. V roce 1511 lukovské panství odkupují Kunštátové. Dalšími vlastníky lukovského hradu byli od roku 1548 Nekšové z Landeka, za jejichž držení došlo k rozsáhlé renesanční přestavbě a přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život.
Poslední dědička rodu Lukrecie se proto stala středem zájmu mnoha urozených kavalírů. Jejím druhým manželem se stal Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, kterému se po její smrti v roce 1614 spadl do klína rozsáhlý majetek.
Lukov se v době třicetileté války stál několikrát centrem povstání místního obyvatelstva, tzv. Valachů, proti Habsburkům. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, téměř tři měsíce zde měli posádku, a když odcházeli, vyrabovali ho a zapálili. V té době drželi hrad Minkvicové z Minkvicburku, kteří se však léta potýkali s obrovskými dluhy a exekucemi. Od zadlužených Minkviců získal lukovské panství Jan Josef z Rottalu, který jej však záhy prodal Seilernům. Hrad ztrácel na významu a postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice, až byl na konci 18. století opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu.
Pokusy o záchranu hradního areálu započaly v poslední čtvrtině 20. století. Od roku 1983 zde probíhal takřka nepřetržitě archeologický výzkum a od roku 1987 byla zahájena postupná památková obnova. Podílí se na ní členové Hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova. Díky práci dlouholeté práci dobrovolníků se hrad proměnil ze zanedbané zříceniny ve vyhledávaný turistický cíl, kde probíhají vzdělávací programy zaměřené zejména na děti a mládež.