Exilová rezidence posledního hesenského
kurfiřta v Hořovicích. Původně barokní stavba upravovaná v 19. století. První prohlídková trasa nabízí v bohatě vybaveném interiéru
putování zámeckou historií, druhá trasa pak seznamuje veřejnost s tím,
jak se bavili malí aristokraté. Šlechtické hry a hračky z období od 17. do 20. století tu budí zaslouženou pozornost.
Prohlídka představuje v
prvním patře zámku patnáct pokojů, autenticky vybavených obytných místností posledních šlechtických majitelů zámku a v přízemí prostory pro služebnictvo.
Nová prohlídková trasa 2018
O letních prázdninách (2018) bude zpřístupněna nová interiérová instalace. Osm salónů představí nejen rodinu stavebníků zámku, hraběcí rod Vrbnů z Bruntálu, ale zejména historii zámku z 19. století spjatou s osobností hesenského kurfiřta Friedrich Wilhelma von Hanau (1802–1875).
Z historie zámku
Roku 1626 koupil hořovické panství se
starým zámkem nechvalně známý Jaroslav Bořita z Martinic. Ve druhé polovině 17. století již starý zámek nevyhovoval soudobým nárokům šlechty, která proto přikročila k výstavbě zámku nového. Rozlehlý zámek nechali vystavět na počátku
18. století pánové z Vrbna a Bruntálu v barokním stylu. Hrabě Rudolf z Vrbna byl mimořádně vzdělaným mužem s hlubokým profesionálním zájmem o přírodní vědy. Hanavská knížata patřila k staré německé šlechtě a Friedrich Wilhelm byl posledním kurfiřtem Hesenským. Oba rody
rozvíjely na Hořovicku výrobu litiny, jejíž význam
dosahoval evropské úrovně již v 19. století.
Svoji současnou podobu objekt získal díky několika přestavbám
z 2. poloviny 19. století, kdy celé panství koupila hesenská knížecí
rodina pánů z Hanau, v jejímž majetku zůstal až do roku 1945. Poslední majitel zámku, hrabě Jindřich z Hanau–Schaumburgu se
za druhé světové války jako voják aktivně zapojil do akci německé armády. Proto mu v červnu 1945 byly majetky na základě Benešových dekretů zkonfiskovány. Hořovický nový zámek zabral na
tři červnové týdny roku 1945 oddíl sovětské armády, který jej vyraboval a značně zdevastoval.
Z této rány se pak zámek ještě dlouho vzpamatovával. Dnes je státním majetkem.
Zámecký park se Sluneční branou
Park v přírodně krajinářském stylu má
bohatou kolekci domácích i zahraničních dřevin. Překrásná pozdně
barokní Sluneční brána je zasazena do pilířů nesoucích sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Z této proslulé dílny pocházely všechny sochy v parku. Za Rudolfa z Vrbna (kolem roku 1800) byla provedena poměrně
citlivá úprava francouzského parku na park přírodně krajinářský, přičemž hlavní lipová alej a ostatní cesty zůstaly zachovány. Úpravy za dědiců knížete Fridricha Wilhelma Hessenského, byly poznamenány necitlivostí a
nedostatkem odbornosti. V letech
1908 – 1917 byl vybudován obdélníkový
rybník za zámkem vlevo od osové aleje. Plocha dna rybníka byla 3 760 m2 a hloubka 0,80 m. Z vykopaného materiálu byla nad severozápadní hrází rybníka upravena
dvoustupňová terasa, zpevněná na vnější straně výsadbou dřevin a na vnitřní straně vydrnováním. V důsledku
špatně provedených betonářských prací rybník ztrácel vodu. Proto byl o několik let později beton vytrhán a dno rybníka zatravněno.
Poplatné zájmům majitele zámku bylo i
vybudování tenisového kurtu ve východní části parku vlevo od osové aleje roku 1909 a dalších staveb, které převážně již zanikly nebo jsou v dezolátním stavu. Za
posledního majitele Jindřich Schaumburka byl v letech
1939 – 1940 vybudován
bazén na koupání na jižní straně parku.