Nejvyšší hora Lužických hor
vysoká 793 metrů nabízí skvělý výhled do okolí. Nápadný kužel v hraničním hřebenu je součástí evropského rozvodí mezi Baltickým a Severním mořem. Tvoří jej převážně
znělec. Ve vrcholové části je
hora porostlá pralesními porosty, kde převažují buky, javory a smrky.
Z vrcholu Luže se otevírá
fascinující daleký výhled, který je ale na jihovýchodní straně směrem k Ještědu zakrytý vzrostlými stromy. Na jižní straně se rozprostírá
kopcovitá krajina Lužických hor a Českolipska, lemovaná vzdálenými vrcholy
Bezdězu, Vrátenské hory, Vlhoště a
Řípu. Jihozápadní obzor zaujímá
České středohoří s táhlým hřbetem Kozla, Sedlem u Úštěku, Bukovou horou a
Milešovkou. Na západě můžete zahlédnout
hřeben Krušných hor a na severozápadě je Šluknovsko s
Tanečnicí,
Vlčí horou a Hrazeným, za nímž v Německu vystupují kopce Winterberg, Unger, a Valtenberg. V
srpnu 2020 byla na německé straně hory otevřena
nová rozhledna.
Až do druhé světové války byla na vrcholu k dispozici turistická chata s restaurací. Součástí "Lužické boudy" byla i 10 m vysoká vyhlídková věž, vyrůstající přímo z její střechy.
Roku 1946 chata vyhořela a dodnes není zcela jasné, co bylo příčinou požáru. Dosud jsou zde patrné základy zdiva a jedna místnost (pro veřejnost uzavřená), jejíž
střecha dnes slouží jako vyhlídková terasa.
V českých průvodcích se traduje, že 4. září
1826 navštívil Luž osmnáctiletý
Josef Kajetán Tyl. Do pamětní knihy se prý podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: "Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť..." Roku
1850 na vrchol Luže vystoupal samotný
saský král Friedrich August.