Nejstarší písemná zmínka dokládající existenci kovárny jako jednoho z obecních objektů v
Holašovicích pochází z roku
1713. Mapa stabilního katastru se záznamem stavu z roku 1827 zachycuje oba objekty – jižnější chalupa kováře je značena červeně a byla tedy zděná, zatímco samotná kovárna je kratší a vybarvená žlutě, takže byla tou dobou ještě dřevěná. Ze severní strany ke kovárně přiléhala malá obdélníková zahrádka. V průběhu 19.století byla provedena přestavba korekcí půdorysu a byla prodloužena směrem dozadu.
V roce
1841 pak na místě dřívějsí dřevěné kovárny vznikla
nová zděná stavba, jak dokládá letopočet ve štukování objektu. Nad tímto letopočtšm jsou ve štuku znázorněny ještě nářaďové atributy kovářského řemesla – kladivo, kleště a kovadlina.
Vnitřní uspořádání kovárny zřejmě odpovídalo typickému řešení jihočeských kováren z druhé poloviny 19.století. Za čelním obloukovým vchodem byla malá klenutá podsíň a za ní vlastní kovárna s výhní a případně oddělenou komorou na železo a palivo. Dům, ve kterém historická kovárna sídlí, sloužil jako skutečná kovárna do 60. let 20. století.
Vnitřek objektu byl vybourán při nepříliš citlivé přestavbě na
hasičskou zbrojnici v 70. letech minulého století. Byly zlikvidovány vnitřní stěny a klenby byly nahrazeny železobetonovým zastropením s ocelovými průvlaky.
Poslední přestavba byla dokončena v roce
2018 a kovárně vrátila její původní vzhled a účel. Slavnostně byla otevřena v rámci oslav dvacetiletého výročí od zapsání na Seznam UNESCO. Rekonstrukce byla částečně financována z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj.
V části kovárny i v současnosti najdete
hasičské muzeum se stříkačkou z roku 1928, která byla původně tažená koňmi.
Dále nechybí
expozice kovářského řemesla, a to jak skutečného, tak uměleckého. V kovárně najdete
výheň, měch, staré kovadliny, vrtačky, brusky, kovářská pila a další kovářské náčiní. Do kovárny v
Holašovicích není přímý přístup, nicméně zvenčí je do ní krásně vidět. Kovářské řemeslo předvádějí kováři při vybraných akcích.