Halda Eduard Urx v Ostravě

Odval vznikl postupným vršením hlušiny z dolu Anselm (od roku 1946 Masaryk) do prostoru nivy mezi meandry původního koryta Odry. Rostoucí halda tabulového tvaru postupně uzavřela areál dolu do umělé kotliny. Dopravník na ni vedl tehdy od šachty příkrým svahem. Později halda začala hořet. Za doby první republiky ji zkusili uhasit navážkou hlíny, ale ta na povrchu popraskala a požár kvůli tomu dál doutnal. Až za druhé světové války se haldu podařilo uhasit dusíkem. O sálání tepla z hlušiny ale psaly dobové zdroje ještě v roce 1954.

Když byl v roce 1951 důl přejmenován na Eduard Urx, schylovalo se zrovna k velkému projektu narovnání koryta Odry. Sypání hlušiny tak pokračovalo na západ od haldy (směrem k ulici Hlučínská) přímo do meandru řeky a materiál se rozhrnoval i do stran. Kámen pro zásyp řeky byl brán také z původní haldy, na kterou se od konce 60. let 20. století už neukládalo, a postupně zarůstala. Západní část odvalu získala podobu mírného svahu, který od umělého koryta Ludgeřovického potoka stoupá až na úroveň původní tabulové haldy.

Dnes se nejvyšší část odvalu vypíná 25 metrů nad nivu Odry. Z příkrých jižních svahů je výhled směrem k Přívozu a hezké výhledy jsou také z louky na západním svahu. Mezi lety 2019 až 2021 proběhla rekultivace vrcholové plošiny haldy. Na vrcholovou plošinu dnes vede okružní chodník, jenž se proplétá pestrou mozaikou dřevin. Stromy jsou porostlé břečťanem a loubincem, který se na podzim zbarvuje do červených odstínů a při zapadajícím slunci připomíná plameny. Vypadá to, jako když les doslova hoří.