Jedná o
osmičku plastik, které se původně nacházely ve výklencích na průčelí
baziliky. Vytvářely zde smysluplné dvojice. Sešel se zde
sv. Benedikt se sv. Bernardem,
sv. Jan Křtitel se svým jmenovcem Evangelistou, sv. Petr vyzval Pavla a sv. Cyrila provázel jeho věrný druh Metoděj.Všechny
sochy pocházejí z konce 17. století a jsou pravděpodobně dílem barokního sochaře Michala Mandika. Při opravách fasády
v roce 1900 nahrazeny novými sochami kroměřížského sochaře Ferdinanda Neumanna. Byly umístěny na nově postavenou ohradní zeď, kde
po dobu devadesáti let vítaly poutníky na cestě k velehradské bazilice.
V roce 1990 se musely sochy „odstěhovat“ znovu. Očekával se příjezd polského papeže Jana Pavla II. a zeď musela udělat místo poutníkům. Zeď byla tudíž
pobořena a sochy volně uloženy pod šíré nebe u kostelíka Cyrilka. Po dvaceti dvou letech je čekala další cesta, pro
novou architektonickou podobu poutního areálu se totiž s nimi najednou zase počítalo.
Vznikala
nová ohradní zeď, bylo využito nik v ní a vznikla tato
galerie světců. Sochy tedy nejprve prošly rukama zkušených restaurátorů a poté byly slavnostně umístěny na své místo. Ohradní zeď je cihlová. Její délka je přibližně 70 metrů; při pohledu od baziliky je vysoká 6,5 m, od silnice o 2 metry méně.