Vila
továrníka Josefa Eismana reprezentuje jednu z mála
funkcionalistických vil, které jsou na Vinohradech a celé Praze 2 k vidění. Architekt Karel Stráník při jejím návrhu čerpal z díla švýcarského architekta
Le Corbusiera (v jehož pařížské projekční kanceláři také v mládí pracoval). Stráníkův projekt musel reagovat na náročný terén dané stavební parcely, která zaujímala vnitřek zatáčky klesající Perucké ulice. Architekt umístil vilu do horní části
zahrady ve tvaru kruhové výseče a otevřel ji k jihu
dvěma nad sebou umístěnými
velkými okny. Tyto „prosklené stěny“ působí velice elegantně, zvláště v kombinaci se sousedními pásovými okny, která mají výhled k jihozápadu.
Nad patrem s výhledem do
Nuselského údolí se nachází nezbytná
terasa – dobový zdroj slunce a zdraví. Celá budova má
čtyři podlaží, z nichž jedno je mírně zahloubený suterén. Dispozice odpovídá typu
centrální haly s přiléhajícím schodištěm, do které ústí všechny ostatní prostory. Již při návrhu bylo počítáno se dvěma oddělenými byty, neboť obě podlaží měla vlastní koupelnu i kuchyň. V nejvyšším patře byla navržena
sušárna a žehlírna, v suterénu
garáže,
prádelna, kotelna a
byt domovníka.
Vila Josefa Eismana je přiřazována k českému neopurismu, kdy se vracela plnost bílých objemů ovlivněných Le Corbusierovým stylem. Dům v Perucké měl i slavné obyvatele. Kromě
továrníka Eismana, jehož firma se zabývala výrobou elektrických svítidel, elektrických motorů a ventilátorů (kancelář továrny sídlila již v té době luxusní Mikulášské, dnes
Pařížské třídě), zde poté žil
herec Jindřich Plachta (vlastním jménem Jindřich Šolle). Do dějin dětské literatury se zapsal knihou Pučálkovic Amina a na jevišti vystupoval v legendárním
Osvobozeném divadle,
Tylově divadle v Nuslích i v
Národním divadle. K jeho nejznámějším filmovým rolím patří Habásko z filmu Muži v offsidu (1931) nebo profesor Matulka z filmu Cesta do hlubin študákovi duše (1939).