Torzo
evangelické modlitebny v horních Heřmanových Sejfech, jak se
Rudník do roku 1952 nazýval, je jednou z posledních tolerančních sakrálních staveb
obyvatel německé národnosti v Českých zemích. Reformní
Lutherovo učení zakořenilo v 16. století mezi místními tak silně, že jej nedokázala zničit ani důsledná rekatolizace obyvatelstva po Bílé hoře (1620) a luterská víra zde v
utajení přetrvala až do konce 18. století. Věřící se k bohoslužbám scházeli v místě zvaném „Gründel“ – v do kruhu vysázených lípách za vsí, ve stodolách a světnicích velkých statků, v jejichž trámech a pod podlahami schovávali zakázané knihy.
Otevřené praktikování víry, tedy založení samostatného evangelického sboru roku 1782 a výstavbu vlastní modlitebny, která započala roku 1785, umožnil až
toleranční patent Josefa II. (1781) a finanční pomoc od bratrského sboru ze slezského Michelsdorfu (dnešní Miszkowice). Modlitebna byla slavnostně vysvěcena 24. července
1786 a stala se tak
nejstarším evangelickým svatostánkem ve
východních Krkonoších. Roku 1810 byl v sousedství modlitebny založen hřbitov, v roce 1862 k ní byla přistavěna věž a o 5 let později do ní vsazeny
tři zvony – Paulus, Petrus a Hus. Modlitebna tak získala podobu kostela. Od roku 1834 provozovali evangelíci vlastní školu umístěnou v jeho sousedství a také dětský domov.
Zkáza kostela
Život sejfského evangelického sboru ukončil
poválečný odsun německého obyvatelstva. V červenci
1945 byl majetek sboru převeden Církvi československé husitské. Bohoslužby zde byly slouženy do roku 1948. V
50. letech byl kostel
uzavřen a započala jeho postupná destrukce. Vnitřní vybavení bylo
vyrabováno a postupně vyřezáno, aby posloužilo jako
topivo. Zničeny byly také
náhrobky a hřbitov se změnil ve skládku odpadků zarostlou nálety.
Záchrana památky
V roce 2009 započala Obec
Rudník, která je vlastníkem kostela, ve spolupráci se spolkem Přátelé Bolkova, s obnovou zdevastovaného hřbitova a vyklizením interiéru kostela. V roce 2024 se obci podařilo získat finance pro statickém zajištění dochovaného zdiva. Místní obyvatelé také na pomoc obnově památky založili „
RuRu – spolek pro rudnické ruiny“. Vize je jasná – zachovat torzo kostela jako memento nezdolné víry místních evangelíků i pohnutých událostí 20. století.