Jedná se o volně stojící patrovou budovu se zvýšeným přízemím a obklopenou zahradou, situovanou přibližně 300 metrů jižně od hlavní
tovární budovy. Stavba této modernistické vily představuje
jeden z nejranějších příkladů použití rovné střechy na obytném domě na území dnešní České republiky a řadí se k nejstarším příkladům
avantgardní architektury v českých zemích. V mnohém tak předznamenala vývoj architektonického myšlení, které naplno propuklo až o dekádu později. Výrazně se odlišovala od tehdejší běžné zástavby v obci i v nedalekém Brně. Její jednoduchá bílá fasáda bez ozdob, symetrická koncepce a čisté linie předjímaly nastupující funkcionalismus.
Ve všech podlažích je dodržena třítraktová dispozice. Snížené části na obou zrcadlových stranách zároveň slouží jako terasy. Pergoly, které je rámovaly, byly posazeny o trochu níže než plošně pokrytá střední hmota, čímž byly vytvořeny tři stupně terasovité siluety (tj. stavba vznikla v době ověřování Loosových myšlenek a prvních užití orientálního principu terasové výstavby). Dvouramenné schodiště vysazené před hmotu vede dolů do zahrady od střední lodžiové terasy, která je z jedné poloviny překryta vyříznutým otvorem do hmoty vily a vymezenými symetricky výškově uskakující předprsní stěnou doplněnou o symetrické postamenty s květinovými nádobami. Tento motiv vytváří Loosovi vlastní plasticitu, kterou rozvíjel na svých dalších stavbách. Tato lodžiová terasa se schodišti, s centrální halou mající vazbu na vnitřní středovou podélnou chodbu vily, je nosným dominantním prvkem určujícím neokázalou, střídmou noblesu a kultivovanost objektu. Ta je umocněna v patře vsazenými koncovými terasami s pergolami a horizontální linkou atiky rovné střechy. Fasády nad vysokým soklem jsou hladce omítnuty a jsou prolomeny pravoúhlými okny se čtvercovým rastrem v horní části zasklení, a to
„bez ozdob a ornamentů“. Hlavní vstup v hluboké portálové nice s předloženým schodištěm je tedy situován v severním průčelí směřujícím k továrně. Vnitřní schodiště vede do terasového patra z velké, dřevem vykládané haly. Schodiště samotné je dřevěné, široce točité s monumentálním zábradlím. Čistota domu, účelnost,
puristická krása a vysoká architektonická kvalita je čitelná z dobových fotografií.
Součástí vily byla i
pečlivě komponovaná zahrada, která je pro tento typ individuální architektury zcela klíčová. Hrušovanská zahrada se dochovala v původním rozsahu, s výjimkou jižně položené hospodářské části. Díky přítomnosti několika původních stromů a keřů lze mluvit o
mimořádně autentickém příkladu zahradního celku z doby před první světovou válkou.
Viktor Bauer ml. se do vily nastěhoval v listopadu
1918, krátce po vzniku Československa. Společně s rodinou zde však pobýval pouze několik měsíců. S nástupem školní docházky jeho syna Hellmutha v září 1919 se přestěhovali do Brna, aby se Viktor Bauer mohl věnovat dalším úkolům.
Vila připomíná nejen významnou spolupráci dvou výjimečných osobností – Viktora Bauera a Adolfa Loose, ale i hodnoty, které oba sdíleli:
víru v rozum, umění, humanismus a Evropu jako prostor kulturní plurality.