Kostel je vystavěn v architektonickém slohu rusínské gotiky horního Potisí a je nejstarší svého typu na našem území. Všechny ikony uvnitř kostelíka jsou stejně jako kostelík evidovanou kulturní památkou. K naší církvi se vztahuje pouze kopie Brožíkova „Kostnického koncilu“, umístěná ve vchodové části kostelíka.
Po celou dobu kostelík neměl zvony. Nyní však z jeho věže zní zvony Cyril, Metoděj a od května 2013 i Jan Hus.
Z historie stavby
Kostel byl původně postaven jak
o pravoslavný v Nižním Selišti nedaleko Chustu na Podkarpatské Rusi. Stavba kostelíka byla zahájena v roce 1601 a ukončena byla až za 40 let, protože obec vymřela na morovou epidemii. Stavba kostelíka byla dokončena 29. července 1641 na svátek sv. Paraskivy, které byl kostel původně zasvěcen. Ikona
mučednice Paraskivy se nachází na pravé straně chrámové lodi. Asi po patnácti letech od postavení přešel kostelík ze správy Pravoslavné církve pod správu Řecko-katolické církve, a té pak sloužil až do 20. let 20. století. V té době si obyvatelé Nižního Seliště postavili nový zděný kostel.
Starý dřevěný byl odsvěcen, zůstal nepoužíván a chátral.
Po vzniku první Československé republiky Státní památkový úřad vybral několik takto chátrajících dřevěných kostelů a pro jejich záchranu navrhl odkoupení a převezení do České republiky. Blanenský kostelík je jedním ze šesti kostelíků, které byly takto zachráněny (další je
v Dobříkově u Vysokého Mýta, v Kunčicích pod Ondřejníkem, v Nové Pace, v Hradci Králové a v Kinského zahradě v Praze). Kostel byl zaevidován jako kulturní památka a původně měl být exponátem na Výstavě soudobé kultury, která se konala v roce 1928 v
Brně. Z tohoto úmyslu však sešlo a v roce 1935 byl nabídnut blanenské náboženské obci Církve československé. V roce 1936 byl kostelík odkoupen, rozebrán a po železnici přepraven do
Blanska. Zde byl potom mistrem tesařem Michalem Salejčukem a jeho rusínskými dělníky znovu postaven.