Tzv.
Dolní hřbitov je jednou z prvních staveb, kterou pro
žďárský klášter, konkrétně opata
Václava Vejmluvu,
realizoval
Jan Blažej Santini – Aichl. Stavba hřbitova byla vyvolána reálnou hrozbou morové epidemie začátkem 18. století, která se ovšem žďárskému panství nakonec vyhnula. Hřbitov byl postaven nedaleko kláštera (dnes
zámku) a má tři eliptické kaple. Trojúhelníkový půdorys měl symbolizovat
Nejsvětější Trojici. Symbolika Nejsvětější Trojice jako trojúhelníku s vševidoucím božím okem uprostřed je vyjádřena trojicí kaplí, jejich trojitými arkádami, trojím dělením spojovacích zdí, trojúhelníkovým podstavcem sochy anděla. Celkový půdorys hřbitova připomíná tvarem
lidskou lebku.
Za opata
Henneta byla tato symbolika porušena
přístavbou čtvrté vstupní kaple. Socha
anděla Posledního soudu od Řehoře Thényho byla doplněna roku 1729. Zobrazuje anděla, který svolává mrtvé k poslednímu soudu. V roce 1755 došlo z podnětu opata Bernarda Henneta k přístavbě čtvrté kaple na místě vstupní brány a tím k porušení původní koncepce architektury. V areálu hřbitova jsou uloženy také originály soch z nedalekého barokního mostu přes Stržský potok.
Dolní hřbitov je otevřen veřejnosti během letních měsíců. Návštěvníci se zde mohou pokochat nejen pohledem na obnovené stavby, ale také na historické kříže a originály soch z barokního mostu ve Žďáře nad Sázavou, které jsou zde vystaveny k detailnímu prohlédnutí. Uprostřed areálu stojí na trojúhelném soklu působivá socha anděla posledního soudu z doby kolem roku 1730. Za dobrovolné vstupné zde provázejí průvodci, kteří návštěvníkům rádi sdělí mnoho dalších zajímavostí o historii místa i průběhu obnovy.
Rekonstrukce hřbitova ve Žďáru 2022 - 2025
Obnova hřbitova začala v roce 2022 západní kaplí, jejíž šindelová krytina byla dožilá a místy chyběla, což vedlo k zatékání a hnilobě krovu kvůli špatnému provětrávání. Po výměně poškozených prvků a položení nové krytiny s dvojitým krytím byly opraveny štuky, římsy i omítky, a kaple po finálním nátěru výrazně prokoukla. V roce 2023 se stejným způsobem obnovila jižní kaple, v roce 2024 pak východní kaple a dvě ohradní zdi. Práce na východní kapli byly nejnáročnější kvůli dřívější změně tvarosloví střechy, jejíž návrat k původní podobě komplikovaly ramenáty s proměnlivými rozměry; výrazně pomohli podporovatelé z Anglie, kteří přispěli finančně i osobně. V roce 2025 zbývala severní kaple a poslední dvě zdi, jejichž oprava proběhla díky pomoci farníků během jara a léta.
Nemrtvý správce Ulrych alias poslední upír
Pochybujete o existenci nemrtvých? V záznamech
žďárské i jihlavské kroniky se nachází záznam o podivuhodném protivampyrskému zásahu, který se odehrál v 19. století. Tehdy se stal
správcem žďárského
zámeckého velkostatku
Alois Ulrich. Ke svým poddaným se choval velmi krutě a ti se ho báli. Dne 22.2. 1817 Ulrich zemřel ve věku 60 let a mnoho lidí si oddychlo, že budou mít konečně klid. To ovšem netušili, že se ho jen tak nezbaví. Psychopatický správce totiž
terorizoval své okolí i po smrti. Když jeho řádění překročilo únosnou mez, byl povolán
jihlavský kat, odborník na takové případy.
Ten
přikázal hrobaři, aby hrob i rakev otevřel a k úžasu všech v nich našel tělo, které jako by v hrobě pouze odpočívalo – neneslo žádné známky zkázy. Kat oslovil Ulricha jménem a ten otevřel oči a zvolna se posadil. Poslední šanci dal nemrtvému kněz, který se pokusil s ním promluvit.
Vlídná domluva však nepřinesla ovoce a Ulrich se všemu jen vysmíval. Kněz zhrzeně odešel a kat nasadil tvrdší laťku. Na řadu přišlo předčítání ze staré knihy, ale když dočítal, mrtvý se začal stavět na nohy. Byl však sražen zpět do hrobu, kam přiskočil i kat se svou další pomůckou –
ostrým rýčem. Tímto nástrojem
usekl Ulrichovi hlavu a ke všeobecnému překvapení z rány vytryskla čerstvá krev. Zkušený kat nasypal Ulrichovi do úst a všech ran
talíř máku a pomocným pacholkům nařídil, aby tělo zasypali
nehašeným vápnem. Rakev poté byla důkladně uzamčena a také Ulrichův duch se nikdy více neobjevil.
Hřbitov podle symbolu kabaly
Jak je ale možné, aby mrtvý živořil i po smrti a doslova sršel energií? Někteří záhadologové se domnívají, že by se to dalo vysvětlit mimořádnou architektonickou koncepcí hřbitova, na které se podíleli dva velcí
znalci kabaly – Giovanni
Santini Aichl a žďárský
opat Vejmluva. Stavba dolního hřbitova je založena na půdorysu trojúhelníku – symbolu nejsvětější Trojice. Půdorys kostela
představuje shora
lidskou lebku. Dohromady jde o kabalistický symbol úplnosti,
vítězství života nad smrtí. Uprostřed původní části hřbitova stojí socha anděla, který pozounem svolává mrtvé k poslednímu soudu. V
roce 1755 bohužel došlo
k rozšíření hřbitova, které narušilo původní symboliku.
Dolní hřbitov ve Žďáru nhistorie výjimečného Santiniho areálu
Výjimečný barokní areál Dolního hřbitova ve Žďáru nad Sázavou prošel v letech 2022–2025 citlivou a odborně náročnou obnovou. Ta se zaměřila zejména na rekonstrukci historických krovů kaplí a návrat k původním konstrukčním principům a materiálům.
Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou byl založen roku 1709 z podnětu opata Václava Vejmluvy. Tento mimořádně cenný, dispozičně i architektonicky unikátní funebrální celek je dílem barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Původně tři kaple byly v roce 1755 rozšířeny o čtvrtou západní kapli, součástí areálu se přibližně kolem roku 1730 stala také socha Anděla Posledního soudu. Dnes je zde umístěno rovněž osm originálů soch z nedalekého barokního mostu.
Hlavní část obnovy se soustředila na opravu historických krovů jednotlivých kaplí. Ty byly poškozeny v různé míře, a to vlivem zatékání, dřevokazných škůdců i nevhodných zásahů z minulosti. Na některých místech chyběly důležité statické prvky. Obnova byla mimořádně náročná nejen technicky, ale i z hlediska rozhodování o rozsahu zásahů a hledání nejvhodnějších konzervačních a restaurátorských postupů. Důležitá je i skutečnost, že při opravách byly upřednostněny tradiční tesařské postupy a respektována konstrukční logika stavby. Zachovány byly původní kolíkové spoje, tesané konstrukce i historicky odpovídající materiály. Obnova tak nebyla vedena jen snahou odstranit havarijní stav, ale také obnovit a rehabilitovat cenné konstrukční a architektonické kvality památky. Mimořádně cenná byla také rehabilitace východní kaple, kde došlo při starší opravě k odlišnému pojetí tvaru krovu. Na základě dobových fotografií a průzkumů se podařilo navrátit původní tvar střechy, typický pro celý areál.