Dlouhá stoka je významná technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa. Rozsáhlé vodního dílo, budované v souvislosti s rozvíjející se důlní činností, nemělo v Evropě 16. století obdoby.
Hlavními důvody pro zhotovení rozsáhlého vodního díla byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány. Bylo proto třeba
dopravit vodu a dřevo do báňských provozů v okolí
Horního Slavkova a
Krásna, ze vzdálených kynžvartských lesů. Jan Pluh, bohatý feudální pán na Bečově a Slavkově hledal způsob, jak zásobování hornických měst zajistit. Obrátil se na jistého přistěhovalce Rössmeissela s tím, aby vyzkoušel, zda by bylo možné zásobovat města vodou z Kladského rybníka. Po měsících vyměřování navrhl Rössmeissl trasu (kopírující již starší vodní dílo), po které by mohla být
vedena voda z rašelinišť až do Slavkovského potoka. Plných šest let se budoval vodní kanál‚ až byl roku 1536 dokončen.
Délka kanálu činí 24,2 km a šíře dosahuje dvou i více metrů. Postupem času na stoce přibylo 13 stavidel a 35 mostů. Místo rozemílání rudy v moždířích nebo v ručních mlýnech se rozběhly
rudné mlýny a pucherny na vodní pohon, takže lidská energie byla znásobena vodní energií a hornictví se mohlo rozvíjet v širším měřítku. Nejen horníci využívaly nové stoky – od roku
1547 se začalo plavit dřevo. Dlouhá stoka sice zaváděla do slavkovského údolí mnohem více vody, ale nadále s ní bylo nutné šetřit. Za tím účelem byly vydány směrnice stanovující podmínky pro
rozvod vody řízený hlavním stavidlem nad Krásnem v Dílcích. U stavidla stál domek vrchního dozorce, jehož povinností bylo podle nařízeného schématu střídavě vpouštět vodu buď do Krásna a Horního Slavkova na rudné mlýny a vodní kola čerpadel nebo do hutí v Seifertsgrünu. Po třicetileté válce těžba cínu na Slavkovsku postupně upadala. Období meziválečné, ale hlavně poválečné bylo pro Dlouhou stoku takřka smrtelné. Koryto bylo nejprve zúženo částečným zásypem a když v oblasti začaly těžit
Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení drobných vodních děl. Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly.
Dnes však díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, region Slavkovský les, je
celá trasa funkční a průtočná. V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek.Procházku po několika úsecích této jedinečné technické památky můžete začít na Kladské nedaleko
Mariánských Lázní. Kolem rybníka tu vede přibližně kilometr dlouhá naučná stezka a jedna z informačních tabulí vám stručně připomene
historii a některé
technické parametry Dlouhé stoky. Ta vytéká z
Kladského rybníka pár kroků odtud a rašelinou charakteristicky červenohnědě zbarvenou vodu dovede krásnou krajinou až do Horního Slavkova.
Objevte Dlouhou stoku, technickou památku protnutou Slavkovským lesem, jejíž historie sahá do 16. století a začněte procházku na Kladské.
Dlouhá stoka je technická památka, protínající velkou část Slavkovského lesa.
Byla vybudována v souvislosti s rozvíjející se důlní činností, která spotřebovávala více vody pro pohon strojů a pro dopravu dřeva do báňských provozů.
Délka kanálu Dlouhé stoky činí 24,2 km.
Po třicetileté válce těžba cínu v oblasti upadla, což vedlo k postupnému zániku a škod vzniklých na vodním díle.
V obdobích meziválečném a poválečném došlo k devastaci a částečnému zničení Dlouhé stoky.
Byly vydány směrnice stanovující podmínky pro rozvod vody řízený hlavním stavidlem, které řídilo vpouštění vody do různých lokalit.
Díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly se podařilo celou trasu obnovit a je opět funkční a průtočná.
Procházku můžete začít na Kladské nedaleko Mariánských Lázní, kde je také naučná stezka s informacemi o historii a technických parametrech.
Původně byla vybudována pro zásobování vodou do rudných mlýnů a hutí, které využívaly vodu z stoky.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.