Dejvice se poprvé připomínají ve 13. století jako vesnice ležící při cestě z Pražského hradu k severu. Název je odvozován od osobního jména Dehn, takže původně šlo o „ves lidí Dehnových“. Podle další verze osada získala svůj název podle výroby dehtu. Od 19. století se tu začaly stavět reprezentativní vily a široké bulváry, které daly čtvrti noblesní ráz, jenž si uchovala dodnes. K „Velké Praze“ byly Dejvice připojeny roku 1922, v současnosti tvoří srdce městské části Praha 6.

Významná část Dejvic spadá do městské památkové zóny, která chrání unikátní urbanistickou koncepci z 20. a 30. let 20. století. Právě tehdy vznikl dnešní charakter čtvrti s širokými bulváry, reprezentativními náměstími a bloky funkcionalistických a modernistických domů. Čtvrť je zároveň univerzitním centrem – sídlí zde České vysoké učení technické a řada dalších fakult, což Dejvicím dodává energii mladých studentů. V kontrastu s akademickým ruchem stojí přítomnost významných institucí, například generálního štábu Armády ČR. Dohromady tak vzniká jedinečná směs historie, prestiže a živé současnosti.

Dejvice jsou navíc velmi dobře dostupné metrem, tramvajemi i autobusy, takže se dají pohodlně projít pěšky během jednoho odpoledne. Nejlépe fungují jako čtvrť na pomalé objevování: od Vítězného náměstí přes univerzitní kampus až po vilové ulice a blízkou Šárku.

Městská památková zóna Dejvice s Kulaťákem

Architektonická tvář Dejvic je pestrá a elegantní, stejně jako jejich historie. Středobodem čtvrti je Vítězné náměstí, známé jako Kulaťák, které tvoří pomyslný uzel, z něhož se rozbíhají ulice lemované různorodými stavebními styly. V jeho okolí najdeme secesní činžovní domy s bohatě zdobenými fasádami, zejména v ulicích Wuchterlova a Československé armády. Nedaleko se rozprostírá bývalá Úřednická kolonie, jejíž rondokubistické stavby dodávají čtvrti specifický ráz. Výrazným prvkem dejvické architektury jsou také funkcionalistické budovy, mezi nimi například Gymnázium dr. Edvarda Beneše od architekta Evžena Linharta. Moderní tvář Dejvic pak reprezentuje kampus ČVUT a VŠCHT, včetně Technické knihovny a špičkových výzkumných ústavů. Tato různorodost stylů vytváří jedinečnou atmosféru, která činí z Dejvic nejen důležité vzdělávací centrum, ale i místo s výrazným kulturním a estetickým kouzlem.

Významné památky, které stojí za zastavení v Dejvicích

Nádraží Dejvice – neorenesanční budova železniční stanice Dejvice z počátku 20. století s prezidentským salonkem, který využíval T. G. Masaryk při cestách z Lán do Prahy.
Sklenák (Skleněný palác) – ikonická funkcionalistická stavba z 30. let, navržená architektem Richardem Podzemným; její prosklené fasády dodnes září elegancí meziválečné moderny.
Dům Armády (Palác Bajkal) – monumentální budova s prvky socialistického realismu, postavená v 50. letech jako reprezentativní sídlo armády; dnes slouží jako kulturní a společenské centrum.
Generální štáb AČR – rozsáhlý komplex s přísně geometrickou architekturou, sídlo strategického velení Armády České republiky.
Husův sbor – monumentální stavba Církve československé husitské z 30. let, výrazná svou strohou monumentalitou a věží s křížem na Wuchterlově ulici.
Šabachův park – místo odpočinku i vzpomínek, pojmenované po spisovateli Petru Šabachovi; nabízí lavičky, zeleň a jemnou melancholii dejvického dětství.
Evropská třída – hlavní tepna Dejvic, kde se potkává historie s moderní architekturou; lemována ambasádami, kancelářemi i kavárnami.
Areál ČVUT – srdce technického vzdělávání v Česku, zahrnující moderní kampus, výzkumné ústavy i Národní technickou knihovnu.
Grand hotel International Prague – monumentální hotel ve stylu socialistického realismu z 50. let, inspirovaný moskevskými věžemi; dnes památkově chráněný objekt.
Stadion Juliska – domov FK Dukla Praha, otevřený v roce 1960; místo, kde se psaly dějiny československého fotbalu i evropských pohárů.
Mölzerova vila – funkcionalistická vila z roku 1939 od Františka M. Černého, diagonálně natočená kvůli výhledu; pojmenovaná po mecenáši Eustachu Mölzerovi, který ji ale paradoxně nikdy nevlastnil.
Hanspaulka – legendární vilová čtvrť s historií sahající až k viniční usedlosti z 18. století; domov mnoha významných osobností a architektonických skvostů.
Kostel sv. Matěje – barokní kostel z roku 1771 na návrší nad Šáreckým údolím; původní cíl Matějské pouti, opředený legendami o medvědovi a knížeti Boleslavovi.
Usedlost Baba – funkcionalistická vilová kolonie z 30. let, součást městské památkové zóny; ukázka meziválečné elegance a urbanistické vize.
Kaple sv. Michala a Nejsvětější Trojice – dvě barokní kapličky v oblasti Hadovky; ta druhá, trojlístková, byla postavena farářem Messlerem a vyzdobena Josefem Navrátilem.

Dejvické kulturní zastávky a tipy na pěknou procházku

Divadlo Spejbla a Hurvínka – legendární loutková scéna s více než stoletou tradicí, kde si můžete posedět na lavičce vedle ikonických postaviček a zavzpomínat na dětský smích i dospělá moudra.
Divadlo Semafor – hudební a kabaretní divadlo spjaté se jmény Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, které od roku 2005 sídlí v Dejvické ulici. Nabízí poetiku písniček, humor i nostalgii zlaté éry české kultury.
Dejvické divadlo – komorní činoherní scéna s výrazným hereckým souborem, kde se rodí inscenace s názorem, hloubkou i špetkou absurdity. Od roku 1992 patří k nejrespektovanějším divadlům v Česku.
Šesťák – venkovní kulturní zóna na Kulaťáku, kde se tančí, zpívá, hraje ping-pong i šachy. Kavárna, pódium a piano pod širým nebem tvoří srdce sousedského života.
HILT black light theatre Prague – intimní scéna černého divadla, kde se pod UV světlem odehrává vizuální poezie beze slov. Masky, světelné objekty a tanec tvoří magii, která osloví každého diváka.
Entrance Gallery – galerie současného umění zaměřená na ekologii, udržitelnost a společenský přesah. V nenápadném prostoru na Jugoslávských partyzánů vznikají výstavy, které kladou otázky a inspirují k dialogu.
Beránka – historická usedlost ze 17. století, později přestavěná v klasicistním stylu. V minulosti tu fungovala restaurace, octárna i výrobna hořčice.
Hadovka – Původně viniční usedlost, dnes sídlo firem a ambasád. Název nemá nic společného s hady – jde o historickou zkomoleninu.
Heřmanův dvůr – jeden z nejstarších dochovaných dvorů v oblasti, pochází z počátku 17. století. Dnes skrytý mezi moderní zástavbou.
Jenerálka – malebná osada v Šáreckém údolí, známá zámečkem, kde sídlil rakouský generální štáb; dnes místo duchovního studia a výletní pohody.
Přírodní park Šárka-Lysolaje – je jedním z nejrozsáhlejších přírodních území v Praze, kde se skalnaté soutěsky, lesy a louky prolínají s legendami o Dívčí válce. Od koupaliště Džbán až po osadu Jenerálka se vine krajina, která nabízí klid, výhledy i dotek dávné historie.

Dejvice s humorem aneb jak Lenin rozdělil Prahu 6

Vítězné náměstí je nejen dopravním uzlem a urbanistickým středobodem Dejvic, ale i místem, kde se psala historie s velkým H – a občas i s úsměvem. V roce 1972 zde byla vztyčena monumentální socha Vladimira Iljiče Lenina, která se stala výrazným symbolem tehdejšího režimu. Po roce 1989 byla odstraněna, ale její přítomnost zanechala v místní paměti nečekaný otisk – část čtvrti za sochou se mezi obyvateli začala s nadsázkou označovat jako „za prdelí“. Dnes už se tomu jen usmíváme, ale právě takové historky dokreslují živou tvář Dejvic – čtvrti, která si umí uchovat humor i v proměnách dějin.