Citerarium aneb do muzea citer

Smyslem výstavy je připomenout tento u nás pozapomenutý nástroj a ukázat na pozadí historického vývoje citer bohatou tradici jak výroby, tak i užití těchto nástrojů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Snahou je také upozornit na to, že hra na citeru u nás ještě nezanikla a stále se rozvíjí. Soubor vystavených exponátů byl sestaven ze sbírek Jana a Elišky Folprechtových. Mnoho zajímavých podkladů z historie pražských citerových klubů poskytl tamní známý citerista Jiří Moravec.

Kolik citer ještě dnes leží zapomenuto po našich půdách! Některé také slouží jako dekorace na stěnách chalup či chat. A přitom to není tak dávno, co citera byla rozšířena zrovna tak, jako je dnes rozšířena kytara. Avšak jak rychle, ba až překotně, se rozšířila, tak rychle zájem o ni opadl. Citery je možné ještě leckde objevit, ale širší povědomost o nich víc a víc mizí.V Čechách bylo pěstování hry na citeru od středověku přirozenou a kontinuální záležitostí. Zejména se její rozvoj a uplatnění projevil u nás, tak jako i v celé střední Evropě, koncem 19. století. O tom, jak bohatý život a společenské uplatnění měla citera v Českých zemích, svědčí tato stálá expozice. Ukazuje však také, jak po rozpadu rakousko-uherské monarchie se česká národní averze vůči všemu co čpělo rakušáctvím (a to citera vskutku byla) promítla i do vztahu k citeře. Odvrhli jsme ji. České citerové kluby, dříve velmi četné, téměř zanikly. V pohraničí se na ni pochopitelně ale hrálo dál. A tak po roce 1945 se pro nás, tehdy již vcelku logicky, stala symbolem útrap spojených se sudetoněmeckou problematikou a následných útrap druhé světové války. Tento traumatizující vztah přivedl citeru u nás téměř v úplné zapomenutí. Nejen laická, ale i odborná veřejnost má od té doby mnohé falešné představy, utvrzované bohužel mnohými polopravdami a nepravdami v naší odborné literatuře. Ten nástroj u nás zkrátka doplatil více než jinde na národnostní a politický vývoj, který zmítal Evropou od konce 19. století do poloviny 20. století.

Další náplní Citerového kulturního centra je výuka hry na citery, pravidelné klubové schůzky, archivace notové literatury, občasné pořádání vystoupení a seminářů, publikační činnost a poradenství a pomoc všem zájemcům.