Cesta Terezy Novákové začíná u vlakové zastávky
Borová u Poličky. Prochází po
žluté značce pod
Betlémským kopcem (731 m) do osady Jeruzalém a stoupá ke dvěma vyhlídkám u osady Dědek.
Dalším vyhlídkovým místem je
Lucký vrch (739 m) a asi kilometr odtud narazíte na
Lukasovu zpívající lípu, asi 600 let starý strom opředený pověstí o panu Jirouškovi, který v období útisku nekatolických církví koncem 18. stol. v dutině stromu přepisoval Nový zákon a při psaní si text zpíval. Trasa pak pokračuje do středu obce
Telecí, kde končí.
Kdo byla Tereza Nováková?
Tereza Nováková (1853–1912) se zapsala do dějin jako
spisovatelka povídek a románů, které vycházejí z věrohodného zpodobení lidového prostředí
východních Čech. Byla také překladatelkou (němčina, angličtina, francouzština) a významnou činitelkou ženského hnutí. Se svým mužem Josefem Novákem, profesorem na gymnáziu, žila 19 let v
Litomyšli. A právě tam začala se svým
studiem východočeského folkloru (tradic, zvyků, krojů a obyčejů). Většina jejích povídek a románů je také zasazena do tohoto kraje. Je pokládána za
pokračovatelku Karoliny Světlé, se kterou byly přítelkyně. Posledních 12 let svého života žila v
Proseči u
Skutče.
S manželem měla Tereza sedm dětí, bohužel šest z nich zemřelo: jedno z dětí se narodilo již mrtvé, syn
Theodor se ve dvaadvaceti letech
utopil v
Labi, dcera
Marie zemřela ve čtrnácti a
Ludmila v devatenácti letech. Syn
Vladimír se nedostal na vysokou školu, a proto spáchal
sebevraždu. Nejmladší
Jaroslav musel narukovat a
padl v první světové válce. Plné dospělosti se tak dožil jen nejmladší syn, rektor Masarykovy university,
literární kritik a historik Arne Novák (1880–1939).