Obec nacházející se 40 km od
Plzně byla kdysi obydlena hlavně
Němci. Po druhé světové válce tak
zela prázdnotou, ale dnes opět pulzuje životem a ukrývá mnoho zajímavých míst. V okolí obce se nachází několik
pískovcových lomů. Ačkoli je to již velice dávno, co se zde naposledy těžil kámen, je velká pravděpodobnost, že se těžit znovu začne. Vysoce
kvalitní pískovec by byl totiž velice
vhodným materiálem na opravu pilířů
Karlova mostu v Praze.
A právě s pískovcem je spojeno několik ročníků
sochařských sympozií, které se v Nečtinech v uplynulých letech pořádaly. Na posledním sympoziu, kterého se účastnili
umělci ze všech koutů světa, vznikla řada soch ztvárňující
anděly.
Tyto sochy si návštěvníci mohou prohlédnout na
Cestě andělů, která vede od opravené
kapličky Piety ke
kostelu svaté Anny a k
bývalému špitálu.
Andělé jsou bytosti, které každý
dobře zná a v dnešní době, která je plná
neklidu a strachu, je bezesporu každý
potřebuje. Nebeské stvoření v klasické podobě ztvárnil nečtinský rodák
Bartoloměj Štěrba. Avšak socha od mexického umělce
Alberta Aragóna Reyese jistě všem vyrazí dech. Měl tu smůlu, že na něj zbyl
plochý kámen, protože na sympozium přijel tři dny po jeho zahájení.
Po dalších třech dnech, kdy přemýšlel, jak se zadaného úkolu zhostit, začal s prací. Jeho anděl je v podstatě
lev s hadem, což jsou
symboly jeho
rodné země. Původem
bangladéšský umělec Ruhul Amin Ajol představil anděla
v podobě sfingy, protože pro některé národy je sfinga tím, čím je pro nás anděl. Další nečtinský rodák
Marcel Stoklasa vytesal anděla lenošícího na podstavci a nebeská bytost jeho
manželky Jitky zase ukrývá pod křídlem dítko s beránkem. Asi nejvíce údivu vyvolá socha
čínského sochaře Zhao Feie. Jeho anděl je vlastně drak, protože drak má v čínské kultuře stejnou úlohu, jako má náš anděl. Cesta končí u kostela sv. Anny, v němž
profesor Ctibor Turba pořádal řadu let slavné
kurzy pantomimy.
V Nečtinách stojí za návštěvu kromě Cesty andělů také novogotický
zámek Nečtiny ze 16. století nebo
Regionální muzeum Nečtiny.