Po roce 1945 bylo díky tzv. "odsunu" vysídleno mnoho do té doby prosperujících krušnohorských obcí. Jednou z byla i obec Pohraniční. Nacházela se na samotné hranici, kde plynule navazovala na německý Reitzenhain.
Ves
Pohraniční, dříve
Reizenhain, ležela těsně u saských hranic, na pravém břehu
potoka Černá, německy Pokau. Saská obec Reitzenhain se dodnes nachází na protilehlém levém břehu. Pro ves na české straně se někdy pro lepší rozlišení používal název
Bömisch Reizenhain. Český název se začal používal až po 2. světové válce a byl odvozen z polohy vesnice.
Význam zemědělství zde byl zanedbatelný, tvrdé klimatické podmínky, nadmořská výška a málo úrodná půda poskytovaly jen nejnutnější obživu, hlavním zdrojem byla vždy
práce v lese. Bývalý Reizenhain ležel při staré
cestě z Lipska do Prahy a odedávna v něm stávala
hospoda, využívaná formany.
Z Pohraničního dnes
zbyly jen 4 domy, které jsou navíc užívány jen příležitostně jako chalupy. Hned před první se nachází podzemní pramen, vyvedený do trubky s kohoutkem. Voda je pitná a lze bez obav napít.
Z historie obce
První zmínky o obci pocházely z roku 1401. Byly v listině, kterou
Václav IV. přikazoval,
kudy má vést cesta na Míšeň. Zdejší přechod zřejmě existoval již dříve a tudy k nám i později vstupovala nepřátelská vojska – ať to bylo za 30leté války nebo za Napoleonských válek, či v roce 1938, kdy tudy pronikaly
bojůvky Freikorpsu a později i okupační
německé jednotky. Na konci 2. světové války tudy procházely kolony zbídačených politických vězňů z koncentračních táborů a bylo zde zastřeleno přibližně 1500 dalších vězňů, čekajících na železničních vagónech na osvobození. Snad již naposledy byl takto neblaze využit
reizenhainský přechod v roce
1968.
Ponořte se do historie zaniklé obce Pohraniční v Krušných horách, obklopené působivou přírodou a bohatou minulostí.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.