Po většině obcí a osad v Českém lese zbylo jen málo a leckde objevíte jen nezřetelné stopy, pomníky nebo křížky. Lidé na ně ale nezapomněli, třeba jako v bývalé obci Lučina/Grafenried u Nemanic, kde vzniká pozoruhodný skanzen. Zbořené zdi se zbavují nánosů hlíny, postupně se objevují stará schodiště, dlažba i náhrobní kameny. Zmizelé cesty nahrazují nové, znovu můžete vidět zbytky pivovaru, fary, hospody či sklárny, přístupný je také původní hřbitov.

Skutečným klenotem je kostel sv. Jiří, jímž před lety obnova Lučiny začala. Ze země vystupují částečně odkryté a částečně nově doplněné obvodové zdi, presbytář s oltářní menzou, sakristie i zbytky věže, v jejímž nároží je zasazen základní kámen s letopočtem 1775. V opětovně vysvěceném kostele se jednou ročně slouží mše a z výklenku nad bývalým oltářem na „svou“ Lučinu opět shlíží Krásná Marie aneb Grafenriedská madona. Jde o kopii obrazu, zachráněného z opuštěného kostela, který je nyní uložen v muzeu v německém Waldmünchenu.

Pro Němce je prostor bývalé vsi častým cílem výletů, ostatně od hraničního přechodu pro pěší v Untergrafenriedu je to na bývalou náves zhruba jen kilometr. Češi Lučinu teprve objevují, cesta od nás je trochu komplikovanější. Silnice, kudy se dá projet karavanem, končí kousek za Nemanicemi, parkovat se dá v centru obce. Přes osadu Mýtnice je to až k cíli zhruba pět kilometrů pěšky nebo na kole. Cestou ale můžete navštívit pár dalších zajímavých míst, třeba zbytky vodního mlýna u bývalé osady Pila anebo zaniklou vesnici Úpor. Ta ležela na dohled od Lučiny a podobně jako ona připadla k Čechám teprve při úpravách hranic v 18. století. Vypadá tak, jak před deseti lety Lučina: místo zarostlé křovím a stromy, které od 90. let připomíná jen litinový křížek na kamenném soklu u cesty na Grafenried.