Vrchní soud v Praze sídlí v jedné z nejvýraznějších justičních budov v zemi, jejíž historie je hluboce provázaná s dějinami českého soudnictví i politickými zvraty 20. století. Monumentální novoklasicistní budova Vrchního soudu v Praze tvoří dominantu náměstí Hrdinů na Pankráci. Její výstavba začala roku 1929 podle návrhu architekta Bedřicha Bendelmayera, který do projektu zapojil i dva již stojící obytné domy a adaptoval vstupní část sousední věznice. Soud se sem přestěhoval z Karlova náměstí v roce 1933 a budova se stala sídlem zemského trestního soudu. Čelní stranu zdobí mohutné sloupy a dvě alegorické sochy od Františka Matějů — Justice s mečem a Justice s váhami.

Během protektorátu se palác stal symbolem okupace: kromě českého soudu zde sídlily i německé soudní orgány a gestapo. V pankrácké věznici, která s budovou přímo sousedí, bylo v letech 1943–1945 popraveno přes tisíc osob. Po válce zde působil mimořádný lidový soud i Národní soud, kde byli odsouzeni představitelé protektorátního režimu. Po roce 1948 zde sídlil Státní soud, který vedl politické procesy, včetně těch s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským.

Po federalizaci státu se budova stala sídlem republikového Nejvyššího soudu, který se po roce 1993 transformoval na dnešní Vrchní soud v Praze. V letech 1993–1997 prošel justiční palác rozsáhlou rekonstrukcí, která citlivě obnovila jeho prvorepublikový charakter. Dnes zde sídlí také Vrchní státní zastupitelství a budova je od roku 1992 chráněna jako kulturní památka.