Brněnská kolonie Nový dům

V roce 1928 se na brněnském výstavišti uskutečnila u příležitosti 10. výročí založení republiky Výstava soudobé kultury v Československu. Součástí tohoto rozsáhlého architektonického projektu byla i výstavní kolonie Nový dům v Brně-Žabovřeskách, kde vznikla podle návrhů předních domácích architektů skupina šestnácti malých rodinných domů.
 
Autoři se zde snažili navrhnout funkcionalistické domy s úspornými dispozicemi, časté je využití jednoramenného schodiště a obytné terasy. Hlavním typem je úsporný řadový dům. Většina bytů je vybavena typovým vestavěným nábytkem Jana Vaňka a jeho Bytové společnosti Standart. Výstava byla tehdy významným experimentem a vzbudila nemalý ohlas.

Bohuslav Fuchs v kolonii navrhl řadový trojdům s železobetonovou skeletovou konstrukcí využívající prefabrikáty. S podobným typem domu přišel i Jaroslav Grunt a Jan Víšek. Arnošt Wiesner, zastoupený dvojdomem, propojil přes zvýšenou terasu byt se zahradou, což pro něj tehdy bylo charakteristické. Izolovaným a dispozičně výborně řešeným domem se představil nejstarší zde zastoupený architekt, prof. Jaroslav Syřiště. Ani zde nevynechal svůj oblíbený motiv – formální cihelný pruh přes průčelí. Velmi zajímavé a tehdy až šokující bylo řešení dvou řadových domů nejmladších účastníků výstavy, Hugo Foltýna a Miroslava Putny. Ti se nechali jak v exteriéru, tak i v interiéru inspirovat Le Corbusierem. Náročnější vilu, ve které nechyběla ani rozsáhá obytná místnost se zimní zahradou a terasou, navrhl Jiří Kroha a posledním vystavujícím byl pražský architekt Josef Štěpánek.
 

Moderní úsporné individuální bydlení pro střední vrstvu

Kolonie navazovala na jiné podobné evropské projekty, z nichž k nejvýznamnějším patří stuttgartská kolonie Weissenhofsiedlung, zbudovaná podle urbanistického návrhu Ludwiga Miese van der Rohe v rámci výstavy Die Wohnung v roce 1927. Brněnská varianta iniciovaná soukromými staviteli Čeňkem Rullerem a Františkem Uherkou a podpořená Svazem československého díla měla prezentovat moderní úsporné individuální bydlení pro střední vrstvu, s předem zadanou výškou a kubickým tvarem domů. Na vybraném pozemku pod Wilsonovým lesem stanovili Bohuslav Fuchs a Jaroslav Grunt, na základě půdorysů domů dodaných devíti architekty, rozvržení a parcelaci území. Domy byly rozmístěny volně po obvodu klínovitého pozemku s vnitřní společnou parkovou plochou, která je dnes rozdělena na soukromé oplocené zahrádky.

Malé rodinné domy s prostorově omezenou dispozicí, určené pro mladé rodiny, byly za socialismu využívány jako vícegenerační, což vedlo k řadě přestaveb a výrazných zásahů do původní koncepce staveb. Velkou roli sehrála také dosud neexistující památková ochrana objektů i urbanistického celku kolonie. V dnešní době je proto její podoba zcela změněna a jednotlivé domy se již dají jen těžko rozpoznat.