Jeho historie sahá až do začátku minulého století, kdy byl patrně prvním významnějším veřejným místem, ve kterém se odrážely myšlenky z „Nového světa“, jenž byly tehdy vzorem a konkretizovaly vlastenecké a politické ideály doby při zakládání vlastní demokratické republiky. Není tedy divu, že tady lze vysledovat i vliv Spolku amerických žen. Právě ženy zde mohly bar navštěvovat samostatně bez doprovodu mužů. Odborníci si jistě povšimnou i dokonale provedeného interiéru. Atmosféru chicagského baru začátku století vytvářejí černé keramické obklady na sloupech a k nim jako kontrast kolorované kresby Mikoláše Alše s lidovými motivy. Barové židle stejně jako rozlehlý bar a další mobiliář jsou rovněž v černém provedení.
Dominantou stropu je hlavní lustr, řešený jako mozaikový vitrážový věnec se čtyřmi diamantovými kazetami. Lustr, dodaný Františkem Křižíkem, je ve středním poli doplněn kresbou s motivem volavky od Mikoláše Alše. Kruhový prostor baru má významné umístění v centrální ose objektu. Podle dobových fotografií byl také nově navržen barový pult z černého mramoru, s bočními prosklenými nástavci.