V Karlovarském žulovém masívu vznikl působením řeky Ohře chráněný přírodní výtvor Svatošské skály s množstvím skalních pilířů, hranolů a jehlanů.
Skály zaujímají rozlohu 2 ha a svými tvary
připomínají svatební procesí. Podle toho jsou i pojmenovány - směrem od visuté lávky přes
Ohři po proudu řeky jsou to: Svatoš,
Nevěsta s Ženichem, Páter,
Svědkové, Muzikanti,
Tchán,
Tchyně a Zámek. Na levém břehu řeky proti jejímu proudu, asi 750 m za pionýrským táborem, je ve strmém svahu, mezi stromy ukrytá samotě stojící
věž Samotář. Bizarní tvary žuly byly roku 1933 vyhlášeny
chráněným přírodním výtvorem, později za
přírodní památku pod názvem
"Jan Svatoš". Toto místo také inspirovalo řadu umělců (J. W. Goethe, V. Mrštík, H.Marschner, aj.).
V širokém okolí je krásná kopcovitá krajina, která se stává cílem turistů, cyklistů, vodáků a především horolezců. Územím prochází naučná stezka Doubí – Svatošské skály.
Pověst o Janu Svatošovi: za časů vlády Vohburgů našel chudý sedlák při cestě za robotou na loketský hrad, v místech dnešního Horního Slavkova, novorozeného chlapce. Vzal jej s sebou a předal miminko markraběnce Janě. Ta se hošíka ujala a pokřtila ho jménem Jan. Po svém nálezci nosil příjmení Svatoš. Dospěl ve statného jinocha, který nalezl zalíbení ve vědách. Jednou zadumaně seděl u břehu Ohře a hleděl do jejích vln. Najednou se z nich vynořila krásná víla a pravila: "Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě". Svatoš byl její krásou i slibem očarovaný a tak nabídku přijal. Po čase jej však slib začal mrzet. Potkal dívku, do níž se zamiloval, a toužil si ji vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib. Počala se chystat svatba. Svatební průvod stál před oltářem a zbývalo jen říci svá "ano". Náhle se však zjevila ona víla a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály.
Uvidíte tu nejen oba milence, ale i kněze, svatební hosty, hudebníky i svatební povoz.