Památník Ploština prošel mezi lety 2020-2023 generální rekonstrukcí a nyní nabízí moderní expozice ve zcela nových prostorách. Připomíná osudy míst v regionu, která na samém konci války vypálili nacisté.
Ploština je osada ležící v katastru obce Drnovice, která leží 3 km severně od Vysokého Pole. Její tragický osud je známý –
pár dnů před koncem druhé světové války, přesně 19. dubna 1945, zdejších
deset usedlostí vypálilo německé policejní komando SS spolu se speciální protipartyzánskou jednotkou Josef. Němci tam mučili a nakonec upálili ploštinské muže, ženy i děti. V plamenech našlo smrt 24 lidí.
Po válce zde bylo pro pozůstalé postaveno několik nových domů, ale každodenní život se sem už nevrátil. Jeden z místních domků
byl
Muzeem jihovýchodní Moravy ve
Zlíně zadaptován pro muzejní účely. Pasekářskou obec po dlouhá desetiletí připomínal komplex budov s jednoduchou expozicí. Starý památník už však přestával být důstojnou připomínkou minulosti a mezi lety 2020-2023 prošel kompletní proměnou.
Na místě bývalého amfiteátru vyrostla
nová, až
futuristická budova návštěvnického centra, proběhla zásadní
rekonstrukce stavení s číslem popisným 23 a obnovy a čištění se dočkal i monument památníku obětem války od Šebestiána Zeliny. Návštěvníci jsou zváni do
dvou nových expozic: Tragédie na Ploštině a Nová Ploština.
Obnova památníku, pasekářské osady a nové expozice
Areál dnes tvoří tři části:
Původní památník, který někomu připomíná vztyčenou ruku, jinému plameny. Ten prošel kompletní renovací a hloubkovou očistou. Místo amfiteátru je
moderní návštěvnické centrum – elipsovitý objekt zapuštěný do země se zelenou střechou. Tady je umístěna hlavní expozice etnografa a historika Ondřeje Machálka, která připomíná tragédii samotnou. Představuje nejen
jednotlivé oběti, ale i viníky – konfidenty gestapa a udavače a připommíná i tragické události konce války z okolních obcí –
Prlova,
Vařákových Pasek, samot v kopcích nad
Vizovicemi či Juříčkova mlýna. Je zde i
místnost ticha, kde může být každý sám se sebou. Třetí částí je
nově vystavěný dům na půdorysu původního muzea, kde návštěvníci uvidí
život a osud Ploštiny po válce.
Tragédie na Ploštině
Expozice přibližuje zájemcům,
jak vypadala a žila osada před válkou, průběhu
tragédie či to, jak region poznamenala v dalších desetiletích. Vedle vystavení fotografií, archivních dokumentů a sbírkových předmětů zlínského muzea zní v expozici i hlasy se svědectvím pamětníků. Většinou těch, jejichž vzpomínky zaznamenal jedinečný projekt Paměť národa provozovaný neziskovou organizací
Post Bellum.
Expozice vypráví
příběh pasekářské osady ještě před jejím vypálením a ukazuji i samotnou tragédii. Kořeny osídlení kraje lidmi ukazují v expozici i archeologické nálezy a nedílnou součástí bude i představení přírodních poměrů, místní fauny a flóry. Nahlédnete také do
tváře původní – dřevěné – Ploštině, kterou stihl ještě v létě roku 1944 vyfotografovat etnograf Karel Chotek během svého výzkumu.
Nejdůležitější částí expozice jsou ale
válečné události. Jednotlivé nitky osudových okolností, rozhodnutí a činů, které přivedly v závěru 2. světové války do valašských hor partyzány, členy 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky, proti nimž se postavil nacistický aparát v podobě
zlínského gestapa, speciálních jednotek SS a protipartyzánské jednotky „Josef“. Nacistická bestie, i když v tu chvíli porážena na všech válečných frontách, dokázala ještě v smrtelné křeči nebezpečně a nečekaně udeřit.
Nová Ploština
Námětem druhé části, která vznikla v domě č. p. 23, je poválečná proměna místa. Instalace poválečného bydlení vám ukáže pokus pozůstalých začít zde po tragédii nový život. V roce 1947 pro ně byly zbudovány čtyři dlouhé statky s mohutnými stodolami. Právě stodola, která byla v minulosti u objektu odstraněna, je nyní postavena znovu. Stavba se tak vrátila do původní podoby v celé hmotě. Celodřevěný objekt stodoly má být v příznivých povětrnostních podmínkách využíván pro animační a výukové aktivity, příležitostné semináře a konference organizované muzeem.
Nové návštěvnické centrum
V areálu vznila zcela nová budova návštěvnického centra – jedná se o unikátní stavbu z betonového skeletu částečně zapuštěnou do terénu, ve které postupně překonáte šestimetrový výškový rozdíl. Objekt je zapuštěn do terénu, aby co nejméně rušil své okolí. Přírodní prvky, původní i nové, tak dobře vynikají. Prostranství mezi domy dostalo takovou podobu, aby se zde daly uskutečnit venkovní společenské akce.
Z historie Ploštiny
Ploština byla pasekářská osada nedaleko
Valašských Klobouk, kterou
19. dubna 1945 nacisté vypálili a její
obyvatele za podporu partyzánů zmasakrovali – do plamenů nahnali a postříleli 24 lidí (další čtyři lidi zabili cestou). Akci provedla jednotka přibližně 220 ozbrojených mužů. Tvořila ji rota ZbV 31 Obst. Wieneckeho, dále slovenské speciální protipartyzánské jednotky SS a třicet příslušníků zlínského gestapa veleného poručíkem Wilhelmem Heineckem.
O této události píše v knize
Smrt si říká Engelchen spisovatel Ladislav Mňačko, který byl na sklonku války členem partyzánského oddílu Ploština, který si vyčítal, že se pasekářů nezastali a zůstal v něm do smrti v jeho duši Stín Ploštiny. Od 19. dubna do 2. května zemřelo krutou smrtí přes 80 obyvatel pasekářských osad.
Ocenění Stavba roku
Koncem roku 2023 bylo Památníku Ploština uděleno Zvláštní ocenění prestižní soutěže „Stavba roku“ za celospolečenský přínos rekonstrukce komplexu na Ploštině, kterou předal řediteli muzea první místopředseda Senátu ČR Jiří Drahoš. Mimořádná pozornost byla podle organizátorů věnována architektonické i designové podobě stavby i celé expozice.