Úvod > Aktivity & akce > Aktivity > Bohnický hřbitov pacientů psychiatrické léčebny

Bohnický hřbitov pacientů psychiatrické léčebny

Památky
Bohnický „hřbitov bláznů“ je údajně místem s nejnegativnější energií v Česku, kde se dějí záhadné věci. Hřbitov byl založen roku 1906, tři roky po otevření bohnické léčebny, a fungoval až do roku 1963. Za tu dobu sem bylo pohřbeno přes čtyři tisíce šest set pacientů.
Samotný bohnický hřbitov vznikl roku 1906, tedy šest let po tom, co byla uvedena do provozu léčebna, tehdy pojmenována jako Ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy. Byla to největší psychiatrická léčebna ve střední Evropě. Do roku 1921 tam byla kapacita pro tři tisíce pacientů a personálu tam pracovalo osmnáct set lidí.
 
Na počátku 20. století připomínal bohnický blázinec svým rozsahem malou vesnici – psychicky narušení pacienti zde obdělávali pole a sklízeli ovoce ze sadů. Také se jim rodily děti (pacientky buď přišly již těhotné, nebo otěhotněly v průběhu hospitalizace). Původně šlo o malinký dětský hřbitov uprostřed lesa. Postupem času se však přetvořil v klasický hřbitov. Sami pacienti si vyráběli rakve a pochovávali v nich své přátele a známé. Ročně bylo pohřbeno asi 80 pacientů. Jen v roce 1916 zemřelo 640 pacientů na tyfovou epidemii a nebylo možné je z důvodu infekčnosti nikam převážet. Proto byli pohřbíváni tady. Hroby se číslovaly železnými destičkami a zapisovaly se do knihy zesnulých. Tolik pohřbených na poměrně malém místě je velká spousta těl, a proto byly pohřbívány hromadně a do tří vrstev. Náhrobky, které tu zbyly, tu stavěly rodiny mrtvých.
 

Oběti první světové války i nepohodlní příbuzní

Nejsou zde však pohřbeni jen "blázni", na věčnost zde odpočívá také 48 italských choromyslných. Dostali se sem roku 1916, když léčebnu v italském Pergine Valsugana chtěli za první světové použít jako vojenskou nemocnici. Asi pětistovku pacientů proto rozmístili různě po Rakousko-Uhersku. V Praze jich skončila stovka, 48 jich leží zde. Na zdejší kapličce dokonce visely mramorové desky, které osobně platil politik a diktátor Benito Mussolini. Pod nimi byly umístěny měděné skříňky s hlínou z Tridentského hřbitova.
 
Kromě Italů jsou zde zajatci ze Srbska, Bosny a Ruska z 1. světové války. Pochováno je tu však i velké množství rakousko-uherských vojáků, kteří skončili a zemřeli v nedaleké léčebně poté, co v průběhu války přišli o rozum a museli být hospitalizování v léčebně, kde i zemřeli.
 
Místo posledního odpočinku tu našli také nepohodlní dědicové nebo příliš dlouho žijící bohaté tetičky, nemanželské děti a další osoby, kteří byli sice zcela příčetní, avšak v blázinci se ocitly řízením osudu a nebylo pro ně cesty zpět.
 

Lidé beze jména – vrazi a sebevrazi

Na první pohled vypadá jihozápadní roh hřbitova obyčejně, stejně jako ostatní místa. Historie znalé turisty ale jímá strach, někteří prý cítí tlak na krku či hrudníku. Leží tady totiž šílení násilníci a vrazi. Své oběti většinou škrtili nebo dusili. Jsou zde pohřbeni nejhorší vrazi své doby.
 
Na tomto hřbitově je pohřbený i vrah Pavlíček, který se v roce 1936 přihlásil k vraždě dvaadvacetileté prostitutky Otýlie Vranské, jejíž tělo našli rozčtvrcené v cestovním kufru. Pavlíček se přiznal při jedné z terapií a díky tomu jej začali vyšetřovat. V průběhu policejního vyšetřování ale spáchal sebevraždu oběšením. Nyní tu leží. Vražda Vranské se nikdy neobjasnila, je to jedna z nejzáhadnějších vražd v Česku a ani o Pavlíčkovi není jisté, že byl hlavním viníkem. 
 
Leží tu prý i člověk, který zapříčinil 1. světovou válku – atentátník na arcivévodu Ferdinanda d’Este – Gavrilo Princip. Údajně tu byl pohřben tajně. Hrobník se v květnu 1918 přiznal, že zde došlo k neohlášenému pohřbu, který byl doprovázen vojáky z terezínské pevnosti. Podle něho chtěli tělo atentátníka na následovníka trůnu ukrýt někam, kde ho následující generace nebudou obdivovat.
 
Církev odmítala dávat poslední pomazání lidem, co zabili sami sebe, a byli proto umisťováni do hrobů bez truhel – zabaleni jen v plátnu a zasypáni právě vápnem.


Satanistické rituály

Opuštěná vyhořelá a polorozpadlá hřbitovní kaple lákala v noci příznivce satanismu. V 80. letech tady probíhaly sofistikované satanistické rituály, při kterých zasahovala i Veřejná bezpečnost ve velkém rozsahu. Za kaplí je márnice a podzemní chodba, ve které je prý dodnes vápno. To se používalo nejen pro pohřbívání lidí, kteří byli nějak nakažení, ale i při pohřbech sebevrahů.
 

Rekonstrukce hřbitova a prohlídky pro veřejnost

Hřbitov přešel roku 2018 do správy MČ Praha 8. V roce 2018 jej čekají stavební úpravy v podobě stabilizace obvodových zdí i kaple. Odstraní se i náletová zeleň, naopak popínavý břečťan na místě kvůli atmosféře zůstane. Hřbitov zůstane z bezpečnostních důvodů dál zavřený, městská část ale plánuje pořádat pro veřejnost komentované prohlídky.
Celý popis
Naposledy změněno: 16. 7. 2019

Ubytování a restaurace v okolí