Václav Pokorný – koncert ke stému výročí narození v Příboře

Dne 26. července 2018 uplynulo 100 let ode dne, kdy se narodil v  Příboře, slavný hudební skladatel a aranžér taneční a swingové hudby Václav Pokorný. Věnoval se celý život hudbě, i když jeho původní povolání bylo jiné, jako prvorozený syn měl pokračovat, již v šesté generaci, v rodinné lékárně. 

Václav Pokorný napsal velké množství vlastních skladeb, úspěšně aranžoval písně svého oblíbence Jaroslava Ježka a dalších autorů.  Jeho šlágry s texty Jiřího Mládka, „ Říkej mi to potichoučku“ a „Šumění deště“, nazpívala Jiřina Salačová a později Yvetta Simonová, písně na slova Jiřího Aplta „Chladné polibky“ a „Věčná otázka“ byly nahrány v roce 1945 se Sestrami Allanovými,  další šlágry nahrával orchestr Karla Vlacha.  V roce 2008, k Pokorného devadesátinám, zazněly nově jeho skladby v podání kapely Blue Star Václava Marka na koncertě v divadle SEMAFOR a vyšly i na CD albu „ Několik přání“. 

Václav Pokorný začal hrát na klavír už jako dítě, více ho však zajímala harmonizace tanečních a swingových písní. Během studia na příborském gymnáziu již komponoval vlastní skladby a spolu se svým spolužákem Zdeňkem Petrem hudbu ke školním představením. Jeho foxtrot „Krásně je v létě“ nahrál a pustil do rozhlasového éteru orchestr  Melody Boys  R. A. Dvorského již v roce 1935. Po maturitě na gymnasiu odešel Pokorný studovat farmacii do Prahy, kromě toho navštěvoval soukromě i hudební teorii u Jana Kapra a Jana Rychlíka. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval v Praze v lékárně na Staré poště na Strossmayerově náměstí a  jako dvorní aranžér a skladatel spolu se Zdeňkem Petrem u hudebního nakladatele R. A. Dvorského. V té době začala i spolupráce s orchestrem Karla Vlacha, který nahrál Pokorného šlágry „Věčná otázka“, „Šumění deště“, „Říkej mi to potichoučku“. Po válce dostudoval v Praze farmacii a na žádost otce se vrátil se do lékárny v rodném Příboře. I zde se nadále věnoval svému koníčku hudbě, založil vokální kvintet Milé dítky, řídil školní taneční orchestr a za největší počin považoval nastudování a dirigování divadelního představení „Divotvorný hrnec“ s příborskými ochotníky, jehož premiéra byla v Příboře již na jaře 1950, pouhé tři roky po uvedení v zámoří.
V padesátých letech však jeho život značně ovlivnily tehdejší poměry, v lednu 1951 byl na základě §39 branného zákona povolán k armádě, nejprve do Opavy, později do Ústřední vojenské nemocnice v Praze Střešovicích. Do Prahy se později za ním přestěhovala i jeho rodina a zde zůstal až do konce svého života.

I přes tyto životní nástrahy svého hudebního koníčka nikdy neopustil. Kromě skladatelské činnosti hrál na piano, harmoniku, trubku, kytaru a během svého života dirigoval různé hudební kapely. I nadále komponoval a aranžoval pro orchestry Karla Vlacha, Karla Krautgartnera,  Tanečním orchestr Československého rozhlasu a další hudební orchestry a kapely. Vlastní písně a desítky skladeb jiných autorů upravoval pro sólový zpěv s doprovodem klavíru, kytary, akordeonu nebo jazzového orchestru, pro čtyři mužské hlasy nebo dva ženské a dva mužské hlasy, vytvářel tisková aranžmá do edic Klub moderní taneční hudby, Taneční série Panton, Malý taneční soubor vydavatelství Supraphon. Po ukončení služby v armádě se stal civilním zaměstnancem vojenské správy na Velitelství železničního vojska v Praze (1976), kde upravoval skladby pro amatérský dechový orchestr lokomotivního depa a po smrti kapelníka převzal jeho funkci. U železničního vojska navázal kontakt také s olomouckým amatérským superbigbandem. V roce 1984 se podílel na natáčení pořadu o Jaroslavu Ježkovi v Československé televizi Ostrava. Po odchodu do důchodu aranžoval skladby populární, ale i vážné hudby pro řadu kapel, komorních souborů, pěveckých sborů (například Causa Bibendi – Česká swingharmonie, Fun Trio, Eve Quartet, Rubin Quartet 3+1, Okteto českých filharmoniků, Smíšený pěvecký soubor Juventus ze Svitav a další).

Po smrti manželky, v roce 2005 se šťastnou náhodou setkal s mladým Václavem Markem, kapelníkem ansámblu Blue Star, který má ve svém repertoáru taneční a swingovou hudbu 30. a 40. let minulého století. Strávili spolu dlouhé chvíle, kdy mu Pokorný vyprávěl o historii taneční hudby v bývalém Československu v meziválečném období i v 50. a 60. letech, předával mu své aranžérské a kapelnické zkušenosti. Václav Marek s Pokorným připravil natočení CD alba „Několik přání“ s jeho slavnými skladbami a napsali spolu doprovodnou brožurkou s historií působení Pokorného v tomto hudebním žánru. K devadesátinám Pokorného v červnu uspořádal Václav Marek v pražském divadle Semafor představení „Několik přání“, u té příležitosti vyšlo i zmíněné CD album s brožurkou.

Václav Pokorný se aktivně věnoval hudební tvorbě až do konce svého života, zemřel 11.7.2011 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.