Třeboň: Ivan Mládek a jeho Banjo Band René Souček, Ponožky pana Semtamťuka (OKOLO TŘEBONĚ 2019).
Dali jsme si za cíl vás před sobotním koncertem rozveselit, takže máte-li chuť se smát, určitě v pátek přijďte!
Ivan Mládek a jeho Banjo Band
Narozen 7.2.1942 v Praze, absolvent průmyslové školy strojnické a Vysoké školy ekonomické.
Během středoškolského studia u něj vzrůstá zájem u jazz a v roce 1959 spoluzakládá studentský dixieland „Storyville Jazz. Od roku 1961 se už snaží formovat první Banjo Bandy, ve kterých by se mohl více realizovat jako sólový banjista. V roce 1966 zakládá „Old Time trio“ s kterým účinkuje na pravidelných jam sessionech v pražském Poetickém klubu Viola a v rozšířené sestavě i ve studentském klubu Vltava. V té době také hraje na banjo s tehdy populárním triem KTO.
V roce 1968 odjíždí na půl roku do Francie, kde účinkuje v pařížských ruských klubech jako sólový hráč na balalajku. Po návratu do Československa jezdí zpočátku po nočních klubech, varieté a estrádách s banjistou Františkem Turkem, pak vystupuje střídavě jako mandolinista v countryové skupině White Stars a jako banjista ve svém „Old Time Triu“. V roce 1970 na coutryovém festivalu v pražské Lucerně slaví úspěch se svým trojbanjovým banjo bandem, kterému sami organizátoři festivalu dali název Banjo Band Ivana Mládka.
V roce 1971 natáčí pro firmu Supraphon první svou skladbu „Upírova píseň“ a od roku 1973 pravidelně natáčí pro Československý rozhlas. Zpočátku jen instrumentální skladby, později už své první dadaistické a recesistické písničky. Přijímá v tomto období angažmá v estrádní skupině Mustangové, ale jeho písničky jsou koncem roku 1975 natolik populární, že si může dovolit svůj Banjo Band profesionalizovat a rozjet se se s ním po československých pódiích. Pro své pořady začíná psát i průvodní slovo, scénky a monology, začíná ho čím dál více zajímat humor jako takový a těžiště jeho tvorby se stále více přesouvá z písniček na humoristickou beletrii.
Jako humorista se v letech osmdesátých realizuje i jako malíř a začíná malovat oleje ve svém originálním „antiperspektivním“ stylu. Po roce 1989 se mu otevírají dveře do privátní televize NOVA a jedenáct let pro ni jednou měsíčně píše a točí pravidelné hudebně zábavné pořady „Čundrcounry show“ a „Country estráda“. Pro tyto formáty píše i všechny monology a scénky, kterými v Česku popularizuje zejména komiky „Pitkina“, Lenku Plačkovou, „Libunu“, Betty Kušnírovou a některé další. V roce 2009 navazuje spolupráci s novou TV Barrandov a postupně pro ni píše a natáčí sériové konverzační komedie „Cyranův Ostrov“, „Cyranův poloostrov“ a „Noha XXII“.
Do dnešního dne napsal více než šest set písniček, z nichž některé v českých zemích zlidověly /Dáša Nováková, Jožin z bažin, Prachovské skály, Jez, Linda a další/, natočil 13 LP, 35 CD, vyšlo mu 13 humoristických knížek a 14 posterů jeho „antiperspektivních“ olejů. A se svým Banjo Bandem odehrál tisíce představení v České a Slovenské republice, v Polsku, Německu, Švýcarsku, Belgii, Rakousku, Spojených Státech a Ruské federaci. Kromě všech svých hudebních a humoristických aktivit je také autorem patentu na Guitariano – první sériově vyráběný keyboard pro kytaristy, který byl poprvé představen veřejnosti na Světové výstavě hudebních nástrojů v Anaheimu v USA v r.2001
René Souček zahraje "Fajne barevné písničky"
Písničkář z Frýdku-Místku toho času žijící v Českých Budějovicích hrající autorskou tvorbu na kytaru a poslední dobou i na ukulele, které mu velmi učarovalo. Jeho texty jsou jakoby ze života s prvky autobiografičnosti. Na kolik, autor nechce vyzradit. Jejich pointa baví publikum ve veselé poloze, ale dokáže i výrazně zasáhnout srdeční oblast v pomalých a dumavých písních.
Od roku 2012 jej na pódiích doprovází perkusista Marek Hlosta. Jeho cajon a djembe podtrhuje Reného rytmičtější kousky, v subtilnějších písních pak melodicou či druhým hlasem dokresluje kontury.
Ponožky pana Semtamťuka zahrají "Vysmátý letní set"
Ponožky pana Semtamťuka je těžké napasovat do nějaké hudební šablony, od začátku své existence kráčí bez zábran napříč hudebními styly a s nějakým žánrovým zařazením si hlavu ani nic jinýho nelámou. A tak na procházce s nimi můžete uslyšet jazz, folk, hospodskej šraml, ozvěny world-music, westernu, skáčka i rocku, to vše dodáno v jednom originálním balení. Pro svou zdánlivou nezařaditelnost tak můžete PPS potkat na akcích zcela rozličného charakteru od festivalů a slavností, po kluby, vernisáže a pijatyky.