Úvod > Aktivity & akce > Akce > Hrzánský palác: Dny otevřených dveří 2019 - každou první sobotu v měsíci

Hrzánský palác: Dny otevřených dveří 2019 - každou první sobotu v měsíci

Kdy 6. duben 2019 9:00 - 31. srpen 2019 17:00 Společenské akce
V roce 2019 zpřístupňuje Úřad vlády ČR Hrzánský palác veřejnosti pravidelně, a to každou první sobotu v měsíci od dubna až do srpna a pak také 1. května v rámci oslav 15. výročí vstupu České republiky do Evropské Unie.
Návštěvníci Hrzánského paláce se mohou těšit nejen na komentovanou prohlídku interiérů, ale také na dlouhodobé expozice Symboly republiky a Můj stát. Zároveň si mohou rovněž vychutnat nádhernou vyhlídku z terasy, kterou obdivoval i nejvýznamnější nájemník paláce – Tomáš Garrigue Masaryk, který zde žil v letech 1894–1896.

Prohlídky budou probíhat v organizovaných skupinách, přičemž jedna prohlídka potrvá přibližně 40 minut. Palác bude pro zájemce z řad veřejnosti otevřen od 9:00 do 17:00 hodin. Poslední prohlídka začíná v 16:00.
 

Z historie paláce

Hrzánský palác je součástí řadové zástavby na jižní straně Loretánské ulice při hraně hradčanského ostrohu. Přesná data stavby ani architekt nejsou známi. Objekt stojí na místě původně gotického domu, který ve 14. století patřil svatovítské kapitule a poté císařskému dveřníku Henslinovi. Od něj budovu koupil roku 1359 stavitel Petr Parléř, jenž ji však někdy před rokem 1372 opět prodal. Dům na tomto místě postavil teprve míšeňský purkrabí a nejvyšší český kancléř Jindřich z Plavna. Od jeho dědiců budovu pro sebe získal Jindřich Mikuláš z Lobkovic. Zvelebení se tomuto domu dostalo teprve od Adama staršího ze Šternberka v letech 1588–1600. Další stavební úpravy provedl Oldřich Desiderius Pruskovský z Pruskova, komorník císaře Rudolfa II.

Nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr Vilém Albrecht Krakovský z Kolowrat, připojil v roce 1657 k areálu další parcelu v Úvoze. V letech 1658–1659 pak nákladně vybudoval zadní pětipodlažní dům a spojovací západní křídlo. Tím objekt získal charakter paláce. Syn Viléma Albrechta Jan František v roce 1688 dům spojil se svým sousedním palácem. Vzniklý areál získal roku 1708 Sigismund Valentin Hrzán z Harrasu na úhradu četných pohledávek. O čtyři roky později musel nový majitel oba domy opět rozdělit, přičemž Dietrichštejnský palác připadl jako vyrovnání dědického podílu Kolowratově sestře Anně Polyxeně svobodné paní z Písnice.

Také hrabě Hrzán zemřel v dluzích. Prodlužený dům přešel po složitých jednáních v roce 1756 na metropolitní kapitulu u Sv. Víta, která zde zřídila sídlo kapitulního proboštství. V době, kdy se stal Hrzánský palác sídlem kapitulního proboštství, získal svou současnou vnější podobu. Z původní výzdoby se uvnitř dochovaly štukatury s figurálními, ornamentálními a heraldickými motivy a rokokové malované supraporty.
 

Sídlo malířské školy

V roce 1915 dům koupil malíř Ferdinand Engelmüller, žák Julia Mařáka. Umělec, jehož dnes připomíná reliéf s portrétem v nádvoří, si v zadním křídle zřídil svůj ateliér. Nový majitel byl hradčanským palácem fascinován a rozhodl se pro jeho důkladnou opravu. Za spolupráce konzervátorů vídeňského památkového úřadu zde byly až do října 1918 prováděny rozsáhlé restaurační práce, během kterých se nalezly fragmenty sgrafit, ale i vnějších maleb ze 16. století.

S Engelmüllerem sídlila v Hrzánském paláci i jeho proslulá soukromá malířská škola. V roce 1937 si v domě zřídil ateliér malíř Jan Slavíček. Jeho známé pohledy na Prahu jsou malovány právě z oken vedoucích do Úvozu, z přilehlé terasy a také z dalšího ateliéru v podkroví domu, jenž po staletí náležel k Hrzánskému paláci.
 

Díla socialistického realismu

V letech 1949–1954 byl celý objekt podle projektu Viléma Lorence radikálně upraven pro reprezentační účely Ministerstva informací a osvěty, později předsednictva vlády. Přestavba odstranila celý dvorní trakt a v patře vznikly velké sály. Dispoziční změnu doznalo také pravé křídlo, doplněné novým schodištěm.

Vrchol této adaptace pak představuje osazení monumentálních děl „socialistického realismu“, zejména sgrafita Adolfa Zábranského Se Sovětským svazem na věčné časy a mozaiky s pionýry podle návrhů někdejšího surrealisty Vojtěcha Tittelbacha. Barokní éru tu dodnes připomíná půvabná kašna se sochou Herkula. V současné době slouží objekt k reprezentačním účelům předsedy vlády České republiky.
Celý popis
Naposledy změněno: 4. 4. 2019

Ubytování a restaurace v okolí