Ženy, mistryně, umělkyně: 1300–1900

Výstava ukáže osobitou povahu ženské tvorby, zejména v malířství, sochařství, kresbě i grafice a dále také v oblasti užitého umění, čímž odkryje druhý, méně známý, příběh dějin umění.

Pozornost bude zaměřena na charakteristiku prostředí, ve kterém umělkyně tvořily; též ukáže témata, která ženy ve svých dílech zpracovávaly.

Poprvé bude ke spatření souborná přehlídka žen – umělkyň, jež působily ve střední Evropě, v Nizozemí a na území dnešní Itálie v období 1300-1900. Časově je expozice dovedena právě do této doby, jelikož tehdy se situace ženy – umělkyně mění: postupně jim byl umožňován přístup na umělecké akademie a umění se kromě aristokratek začaly věnovat i ženy z měst. Svoje uplatnění tak měly umělkyně čím dál více ve svých rukou a postupně se začaly etablovat profesně i společensky. Jen málokterá ale vedla dílnu jako její mistryně.

Téma výstavy nechá vyniknout poselství: gender sice ovlivňuje charakter tvorby a donedávna zásadně limitoval i možnosti prosazení ženy a jejího vzdělání, ale důležitý je talent a vůle prosadit se v dosavadně v mužském světě.

Pro někoho bude překvapením, když uvidí, jak se již v období středověku projevovala odvážná fantazie žen; jaké měly hluboce zbožné ženy, často řeholnice, erotické i mateřské touhy. Návštěvníka též zaujmou příběhy malířek z období renesance – často byly samy obětmi násilí a intrik; s krutostí, již zažily, se vyrovnávaly i ve své umělecké tvorbě. Mnohé z nich se zase chtěly vyrovnat produkci svých mužských protějšků, chtěly dokázat, že jsou stejně dobré, či dokonce lepší.

V 17. – 18. století se prosadilo mnoho schopných žen v Záalpí a staly se úspěšnými vědkyněmi, malířkami a cestovatelkami. Velmi inspirativní je příběh Marie Sibylly Merian, která v roce 1699 podnikla dobrodružnou výpravu do Surinamu, aby mohla studovat hmyz. V pokročilé době 18. století a v prvních dekádách 19. století se prosadila celá řada významných malířek – Angelica Kauffmann, Barbara Krafft rozená Steiner či Amalie von Peter. Jejich cesty pak následovaly další umělkyně. Díky talentu, podpoře rodiny a vzdělání se mohly začít naplno věnovat profesionální umělecké tvorbě, která jim přinesla seberealizaci, respekt a uznání.

Výstava reaguje na tradiční expozice Staří mistři v Národní galerii, které dosud prezentují převážně mužské autory, a to zejména z oblasti dnešní Itálie, Nizozemí, Německa, Rakouska a střední Evropy. Právě umění z těchto regionů bylo i ve středu zájmu sběratelů žijících u nás. Na upozaděnou roli žen v těchto dvou expozicích, jež se nacházejí ve Schwarzenberském a Šternberském paláci, navazuje i architektonické a grafické řešení otevírané výstavy. To pracuje s půdorysy a architektonickým tvaroslovím obou paláců. Ty jsou tak vlastně symbolicky „přeneseny“ do Valdštejnské jízdárny, kde se ženským tvůrkyním dostává odpovídající pozornosti. Návštěvníci budou mít také možnost porovnat práce žen i s díly prezentovaných v dalších expozicích NGP, Středověké umění 1200–1550 a 1796–1918: Umění dlouhého století.

Výjimečné zápůjčky na výstavu jsou přivezeny z předních evropských muzeí a vhodně doplňují sbírky Národní galerie Praha. Najdeme zde obrazy z   Nadace Raczyńských při Národním muzeu v Poznani, Národní galerie v Boloni, Státních uměleckých sbírek v Drážďanech nebo Obrazové galerie Státního muzea v Berlíně. Z tuzemských sbírkových institucí poskytly svá díla jak státní instituce (Národní památkový ústav, Národní muzeum, Muzeum umění Olomouc, Moravská galerie v Brně), tak církevní (Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze) i soukromé (Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad, Sbírka COLLETT Prague | Munich).