Zahrady malíře Svobody

Instalace v ambitu augustiniánského kláštera s námětem zahrady v krajině představuje autorovu tvorbu posledních let na monumentální ploše, k níž se v posledních letech uchyluje stále častěji. Svoboda navazuje osobitým způsobem na bohatou tradici české krajinomalby. Vyhýbá se popisnosti a svižnými tahy štětcem s lehkostí zachycuje detaily přírody, podchycené hloubkou životní symboliky a zkušenosti. Křehkost poetického výrazu v náznaku a tušení melancholických nálad a niterné strukturované reflexe jej řadí k osobnostem jako Karel Valter, Ivan Ouhel či František Hodonský.

Zahrady jsou odnepaměti místem duševní očisty, estetické libosti, vášní, oddychem i prací. Ve středověku se staly symbolem pro teologický ráj a v renesanci pak místem ušlechtilé zábavy. V baroku vyjadřovala zahrada nebe i peklo v kosmické souvislosti. Mikrokosmos v makrokosmu. Svoboda zachycuje na jedné straně energii, cykličnost a přírodní růst v zahradách: ať už ze vzpomínek svého dětství u prarodičů, později s rodinou a dětmi, a nakonec i tu současnou pod okny malířského ateliéru ve snivé krajině Máchova kraje, kterou svojí každodenní péčí spoluvytváří. Jeho zahradami prostupují reálné zážitky i mlhavá snění na vlnách plující imaginace až k vícevýznamovosti. Vnímavý malíř si uvědomuje i nepřátelský vztah člověka k přírodě, který vede zákonitě k ničení a devastaci. O nešetrném přístupu k přírodě promlouvá svébytným výtvarným jazykem. V zahradě nalézá věčnou inspiraci. Lze bez nadsázky říct, že zahrady souzní se svými majiteli a oni se svou zahradou.

Jolana Pastor, kurátorka

Vladimír Svoboda: Zahrady

ambit

21. 7. – 27. 10. 2024

vernisáž 20. 7. v 16.00