Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Středočeský kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Od září 2020 se pro veřejnost znovu otevřelo Podlipanské muzeum v Českém Brodě, a to výstavou historických plakátů z vlastních bohatých muzejních sbírek. Návštěvníci zde uvidí průřez vývojem plakátů od poloviny 19. století až do doby pokročilé Studené války.
Všechny vystavené předměty jsou originály a k vidění jsou i takové „lahůdky“, jakými je plakát k divadelnímu představení prozatímního Národního divadla, plakát známé Jubilejní všeobecné výstavy z roku 1891, plakát „Mým národům“, oznamující vyhlášení 1. světové války, stejně jako plakát, oznamující vyhlášení Protektorátu, nebo plakát bezprostředně reagující na atentát na R. Heydricha. Z historického hlediska je také nesmírně cenná kolekce tzv. budovatelských plakátů z doby po únoru 1948.
Plakát má svůj původ již v dobách starověkého Řecka a Říma, kde šlo především o úřední návěští, které veřejně informovalo o usnesení senátu či nových zákonech. Hovoří se také o soukromých návěštích např. řemeslných dílen, která sloužila především reklamním účelům o nabízených službách.
V období před první světovou válkou byl plakát především typickým nástrojem reklamy a uměleckým médiem. K masovému politickému využití plakátu došlo především v období první světové války, kdy postupně mnoho států zavádělo ve své správě instituce politické propagandy. Propaganda pro své účely převzala některé reklamní techniky i nástroje a začala je využívat v politické sféře.
Po vypuknutí Velké říjnové revoluce (1917) a budování nového bolševického Ruska (SSSR) využila tehdejší nová komunistická reprezentace v čele s Leninem plakáty k účinné agitaci mezi převážně negramotným obyvatelstvem, které bylo zhruba v počtu 170 milionů lidí rozeseto po celém území státu. Více než kdy jindy se projevila potřeba univerzálního a platného způsobu grafické komunikace. Podobnou situaci lze zaznamenat i během 2. světové války, kdy většina plakátové produkce byla řízena ze strany státu, který k tomuto účelu zřizoval speciálně zaměřené organizace či ministerstva. Často se tak zcela transformovaly již zavedené reklamní společnosti, designeři i karikaturisté.
I v Československu se komunisté po roce 1948 plně spolehli na velkou moc dobře provedeného plakátu. Ačkoliv se mohlo jevit, že převzetí moci vládou pracujícího lidu bylo většinové, komunistické špičky si byly vědomy, že je třeba důsledně a kontinuálně pracovat na ideologické propagandě ve všech sférách státní správy i každodenního života všech lidí. Zásadou bylo působení na člověka tak, aby se aktivně a rád podílel na budování socialismu v Československu a současně měl být uchován ve strachu před možnými nepřáteli, kterých měl režim dle vlastní rétoriky mnoho. „Komunistická propaganda vyhrožuje lidem zmeškáním vlaku dějin, beznadějným zaostáním za svou dobou, promarněním života.“
Propagandistický plakát tak lze v kontextu 20. století vnímat jako moderní médium k šíření informací. Někteří historici jej otevřeně označují jako účinnou „psychologickou zbraň“. Lze předpokládat, že své místo bude mít i v nadcházejících letech 21. století, kdy se s ním můžeme nejčastěji setkat skrze prezentaci zboží, služeb, ale třeba i politických stran.