Za levandulemi do trojské Botanické zahrady

Letos ale nemusíte cestovat tak daleko. Levandulové pole právě rozkvétá také ve venkovních expozicích Botanické zahrady hl. m. Prahy. Najdete ho v rozlehlé expozici středozemní flóry, která navodí dokonalou iluzi divoké přírody na jihu Evropy. Vydejte se sem s partnerem, partnerkou, přáteli či rodinou a zažijte atmosféru Středomoří. Oslavite zde příchod léta romantickým piknikem. Kromě příjemných vzpomínek si můžete odnést také jedinečné fotografie s fialovým kobercem levandulových květů v pozadí a taková selfie vám budou všichni závidět. Díky probíhající fotografické výstavě budete mít také příležitost poznat unikátní flóru Kypru. Zažijte vůni Středomoří v Troji denně od 9.00 do 19.00 hodin.

Levandule patří i u nás k oblíbeným zahradním trvalkám. Možná právě proto, že nám připomínají klid a pohodu jižní Francie a letní dovolenou u moře. Botanická zahrada je nejen místem, které návštěvníkům přibližuje unikátní přírodní druhy, je také zdrojem zahradnické inspirace. Sortiment rodu levandule (Lavandula), který se zde pěstuje, tvoří několik desítek druhů a především kultivarů. Z pohledu jejich pěstování je možné rozdělit je na dvě skupiny. Tou první jsou druhy a odrůdy, jež lze u nás celoročně pěstovat venku. Druhou skupinou pak ty, které vyžadují zimování ve skleníku či v zimní zahradě. Nejvýznamnějším druhem, který lze celoročně pěstovat venku, je levandule lékařská (L. angustifolia). Nakvétá obvykle ve druhé polovině června a kvete až do července. Nejatraktivnější jsou její odrůdy s tmavě fialovými kvítky a fialovými kalichy, např. ´Hidcote Blue´. Náš sortiment ale tvoří i odrůdy s květy světle modrými, světle růžovými či bílými. Této levanduli vyhovuje stanoviště na plném slunci a záhřevná a propustná zahradní půda.

Podobně pak u nás lze venku pěstovat i druh levandule prostřední (L. × intermedia), která je přírodním křížencem druhů L. angustifolia a L. latifolia a např. v Provenci se hojně pěstuje k produkci levandulové silice (tzv. lavandinu). Mírnější zimy (spíše v sušších půdách) dokáže venku přežít také levandule širokolistá (L. latifolia). Tu mohou návštěvníci zahrady vidět ve výsadbě u terasy poblíž kaple sv. Kláry. Obecně její dlouhodobé pěstování venku příliš reálné není. Řadí se již do druhé skupiny levandulí, tedy k těm, které vyžadují přezimování v bezmrazých prostorách, ideálně na světle a při teplotě 5–8 °C a spíše v sušším, resp. nepřemokřeném substrátu.  Do nezimovzdorné skupiny patří také asi nejatraktivnější druh, levandule korunkatá (L. stoechas). Ta se často nabízí v nejrůznějších zahradních centrech a prodejnách. Vyniká totiž nápadným květenstvím, které je zakončeno výraznými vzpřímenými fialovými listeny. Jde o velmi hezký druh pro nádoby, letní terasy, balkóny apod. Celoroční venkovní pěstování zatím u nás bohužel není reálné. Z dalších zajímavých druhů ze sbírek botanické zahrady lze uvést např. levanduli zelenou (L. viridis) s netypickou, skoro „kafrovou“ vůní listů a bělavě zelnými listeny v květenství, levanduli kanárskou (L. canariensis), levanduli zoubkatou (L. dentata) a další.