Obrazy plné energie, pestrých barev, vertikalit a přece s povědomě známými zákoutími přírody i měst. I tak by se dala charakterizovat volná tvorba malířky Elišky Matoušové. Tu bude možné shlédnout rovněž s pestrou keramikou Michaely Nejedlé, ovšem ne barvami, ale způsoby ztvárnění.
Eliška Matoušová je původem z Havířova a nyní žije se svou rodinou v malebném Krucemburku, přičemž z krajiny Vysočiny čerpá velkou část své inspirace. Určitý protipól tvoří města a evropská velkoměsta, šedá, mlhavá, vertikální, s motivem kousku přírody, a přesto krásná a poutavá. Důležitým výrazovým prostředkem je přitom špachtle v kombinaci olejových barev na plátně či dřevěném podkladu. V krajině leckdy klade volně vedle sebe barevné plochy polí, korun stromů, střech, fasád či oblohy a doplňuje je liniemi stromů. Na některých dílech je barva cíleně ponechávána volně stékající a navazující pocit motivu vystupujícího z barevného podkladu. Klíčové je evokování dojmu, nálady či pocitů, nikoli reálné zachycení.
Keramika Michaely Nejedlé zaujme hned na první pohled. Charakterizuje ji často drsnější povrch bez glazury či jiné povrchové úpravy a vyřezávaný dekor připomínající jemnou krajku. V poslední době se autorka vydává i cestou malby a jemné matné glazury. Vše přitom vzniká v malebné Kamenici u Jihlavy. Michaela Nejedlá propadla tvorbě z hlíny už v dětství, láska k tvárnosti materiálu ji přivedla na specializované studium střední školy v Bechyni a tvorbu již neopustila. Věnuje se vytváření užitkové i dekorativní keramiky s řadou rozdílných struktur a motivů. V repertoáru jejích prací tak naleznete hrnky, talíře, ale také květníky, pítka pro ptáky, či svíce a vyřezávané koule prosvěcované svíčkami. Povrchy zdobí kromě řezeb také ryté linie, malba, nebo částečná glazura, např. namáčením. Pestrý výběr snadno zaujme řadu obdivovatelů nejen svou kvalitou, ale i barvami a materiály.