Zkoumáme stereotypy, normy a očekávání, které jsme se naučili, které jsme si nechali vnutit, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. Hledáme, jak toto “odlupování” zpracovat jevištně.
Jsem muž?
Co smím?
Co nesmím?
Co musím?
Kdo mi to řekne?
Co ze mě může být vidět?
Můžu to, co cítím uvnitř, cítit i navenek?
„Zkoumáme stereotypy, normy a očekávání, které jsme se naučili, které jsme si nechali vnutit, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. Hledáme, jak toto “odlupování” zpracovat jevištně. Ptáme se, jak komunikovat, abychom nikomu nic nevnucovali, ale zároveň dokázali vyjádřit to, co cítíme. Svět kolem nás je takový, jaký si ho uděláme. Jsme za něj zodpovědní. Hledáme na jevišti svět, v němž by měly/i být vidět všechny/všichni takové/takoví, jaké/jací jsou i s jejich emocemi.”
Jiří Šimek, Peter Šavel a Marta Ljubková
Začali jsme četbou knihy Invisible Women: Exposing Data Bias in a World Designed for Men od autorky Criado Perez a brzy po ní přišla kniha The will to change – men, maskulinity and love od Bell Hooks. Dva roky jsme se zabývali nejrůznějšími tématy, která byla od průběhu covidu aktuální – uspořádání světa s ohledem na „menší a slabé“, současná komunikace a její způsoby, představa o ideálu muže, svět jako místo, které je utvořeno jen pro některé z nás, emoční vyspělost… V průběhu celého procesu se budoucí inscenace neustále vyvíjela, protože se neustále vršily další podněty, např. mocenské kauzy na vysokých školách, zveřejněné případy zneužívání. Zůstal původní název a touha najít tvar, který bude nejlépe vypovídat o tom, o čem se často mlčí, protože je to považováno za trapné. O křehkosti, na niž mají právo i muži – ti ovšem tvoří menšinu divadelního publika. (Takže pokud nejste muži a dočetli jste až sem, zamyslete se nad tím, který muž z vašeho okolí by potřeboval trochu křehkosti, a vezměte ho s sebou do divadla!)
Experimentujeme s hranicemi toho, co a jak dokážeme v divadle říct, a taky s tím, co ještě je divadlo. Neklademe si žánrové, formální ani výrazové hranice, divadelní tvar chápeme jako svobodné teritorium, kde je možné vše. Dokonce si i beztrestně zaplakat.
PERFORMEŘI: Jiří Šimek, Peter Šavel
DRAMATURGICKÁ A KREATIVNÍ SPOLUPRÁCE: Marta Ljubková
TECHNICKÁ PODPORA a LIGHTDESIGN: Štěpán Hejzlar, Zuzana Režná
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Martina Hajdyla Lacová
PRODUKCE: Tereza Tomášová, Ludmila Vacková & Jiří Šimek
PRODUCENTI: Studio ALTA (ALT@RT, z. ú.), Ufftenživot
KOPRODUCENT: Moving Station (Johan, z. ú.)
REZIDENČNÍ POBYTY (chronologicky): Velvarská kostka, Rezi.dance v lese, Sprang Scene (Norsko / Norway), Baerum Kulturhus (Sandvika – Norsko / Norway), Studio ALTA, Moving Station
PODPOŘILI MHMP a MKČR
FOTO: Simona Rybová
Inscenace WHOMAN je součástí projektu „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Baerum Kulturhus a Black Box Teater“, který je podpořen z finančních mechanismů EHP (EEA grants)