Laminátové kompozitní materiály jim umožňují bohatě experimentovat v celé škále plastického sochařství – od zoomorfních a antropomorfních motivů až po čisté abstrakce a v rámci výstavy vstupovat do vrstevnatého dialogu s anorganickou estetikou jeskynního prostoru. Kurátory výstavy jsou Martin Mydlarčík a Piotr Cielecki. Organické i geometrické formy soch podle nich navazují
dialog s mineralogickým charakterem jeskyní a podtrhují
napětí mezi přírodním a umělým materiálem. Výstava tak otevírá nové pohledy na současné mladé sochařství v překvapivém kontextu podzemní krajiny.
Tradice výstav
Správa
Zbrašovských aragonitových jeskyní pořádá výstavy výtvarného umění nepřetržitě od roku 1981, tradice byla přerušena jen v letech, kdy procházela jeskyně či provozní budova stavební rekonstrukcí. Za zrodem výstav stála iniciativa tehdejšího vedoucího ZAJ Vlastimila Helcla a jeho nápad využít jeskyně jako dějiště kulturních akcí.
Postupem času se vytříbily zkušenosti a výstavy zůstaly natrvalo neodmyslitelnou součástí zbrašovské návštěvnické sezóny. Otevírají se vždy na počátku prázdnin a trvají zpravidla do konce hlavní sezóny. K instalacím slouží poslední zpřístupněná prostora návštěvní trasy – Mramorová síň. Její členitá morfologie s balvanitým suťovým svahem a důsledná absence viditelných technických prvků, například zábradlí či rozvaděčů, přímo vyzývají k umístění uměleckých skulptur.
Výstavy prezentují zásadně současné autory, od těch začínajících až po renomované umělce zvučných jmen, namátkou například sochařů Olbrama Zoubka, Evy Kmentové, Miroslava Machaly, Michala Trpáka či sklářů Josefa Divína a Jaroslava Koléška.
K objevu
Zbrašovských aragonitových jeskyní v místním kamenolomu došlo na přelomu roku 1912/1913. Je spojen se jmény bratří Josefa a Čeňka Chromých, kteří do nich poprvé pronikli a následně se věnovali jejich průzkumu. V roce 1914 byla nalezena pohodlnější přístupová chodba z údolí řeky Bečvy a od roku 1926 jsou jeskyně elektricky osvětleny a zpřístupněny veřejnosti. Celková délka známých chodeb v současnosti činí 1,4 kilometru, z toho turisté zhlédnou okruh dlouhý 375 metrů. Unikátem jsou kuželovité raftové stalagmity nebo kulovité povlaky stěn připomínající koblihy. Vzácná modifikace uhličitanu vápenatého, minerál aragonit, vytváří na stěnách bílé jehlicovité krystaly. ZAJ jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v Česku, na jejich vzniku se totiž kromě běžné srážkové vody podílela také teplá uhličitá kyselka. Ta se využívá ve zdejších lázních k léčení nemocí srdce a krevního oběhu. Nedaleko se nachází nejhlubší propast ČR a nejhlubší zatopená propast světa – Hranická propast.