Výlety páně Broučkovy

Dirigent: Marko Ivanović,
režie: Robert Carsen
Janáčkova opera NdB

Motto 9. ročníku festivalu Bez hranic! inspirovala právě Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy, kde se s hlavním hrdinou vydáme na Měsíc i na cestu časem do 15. století. Stejným mottem by se dala popsat i tvorba režiséra Roberta Carsena, tvůrce inscenací po celém světě ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku, humor a výtvarnou vytříbenost. Cesta slavného režiséra se s dílem českého skladatele protnula před mnoha lety a dnes má Carsen na svém kontě inscenace šesti Janáčkových oper. Pro brněnský soubor vytvořil v roce 2020 inscenaci Osudu a nyní se vrací na jeviště Janáčkova divadla, aby právě jeho nová inscenace Výletů páně Broučkových slavnostně zahájila festival. Žádná z Janáčkových oper se nedá nazvat komickou; ač v nich humor nikdy nechybí, je spíše oním vzácným kořením. V opeře o domácím z Malé strany, typicky českém človíčkovi, ale Janáček humorem přímo srší, i když je tu řádně nabroušený. Janáček našel předlohu v oblíbených broučkovských novelách básníka Svatopluka Čecha a jeho satiru dokreslil hudbou v tanečním rytmu a s použitím nezvyklých nástrojů jako skleněná harmonika či dudy k dokonalosti. Jestliže první část opery, výlet na Měsíc, mířila svým břitkým humorem do řad pražských kritiků, intelektuálů a umělců, druhá polovina z doby husitské pak ťala do nepěkných vlastností českého národa obecně. Opera nevznikala lehce, Janáček vystřídal několik libretistů a trvalo devět let, než po všech peripetiích s libretem dospěl ke zdárnému konci Výletu pana Broučka do Měsíce. Na konci práce si ale povzdechl nad svými veršotepci: „Ale naši básníci! Člověk aby jim vše napověděl – a ještě to dopadne chudě!“ Přesto se vzápětí rozhodl operu rozšířit ještě o jeden díl, tentokrát o výlet do 15. století. To s libretistou F. S. Procházkou zvládli rychle, nicméně od té doby si už Janáček psal libreta sám. Proč si vlastně vybral právě Čechova pana Broučka? To krásně popsal v dopise Kamile Stösslové: „Tak víte, co to ten Brouček je? Tak zcela všední člověk; hubačí na celý svět a celý svůj život ztápí u džbánku piva. K ničemu dobrému na světě není. Ptáte se: ‚Tak proč jste si takového člověka vybral na operu?‘ Proto, aby se všem zhnusil, aby byl na posměch a aby byl výstrahou! Rusové měli takového ‚měkkého‘ člověka též; jmenoval se Oblomov. Vlastně každý druhý Rus byl Oblomovem – a kam to přivedli! Strašná revoluce teď to potoky krve čistí. Proto Broučka vystavuji – na výstrahu. Je též u nás těch Broučků na všech stranách dost a dost! Jen žaludek je jim vším. Tak můj milý Brouček se zase opije, kdesi na Hradčanech usne a zdá se mu sen: Let í na měsíc! Padne tam. Ó, hrůza! Tamější lidé sytí se jen vůní květů. Dávají Broučkovi jen ku květům čichat.